Syn.: Salisburia adiantifolia Sm., Pterophyllus salisburiensis Nelson
Čeleď: Ginkgoaceae Engler – jinanovité
Rozšíření: Rozlohou nevelký areál v jihovýchodní Číně, ve východní Asii (Japonsko, Korea) je od pradávna pěstován v zahradách, do Evropy byl introdukován v roce 1730 (Nizozemsko), v Čechách byl poprvé vysazen v roce 1809 (Hluboš).
Popis: Dvoudomý strom, 30–40 m vysoký, opadavý, koruna kuželovitá až široce rozkladitá. Borka šedá, na starých stromech hluboce brázditá, brachyblasty silné, až 4 cm dlouhé, listy řapíkaté, klínovité, většinou 2laločné, ale také 3laločné nebo bez laloků, žilnatina vějířovitá. Samičí květy jsou jednotlivé nebo po 2 v paždí listenů, samčí květy tvoří malé strobily. Doba květu od května do června. Semena kulovitá s dužnatým arillem, ve zralosti žlutá, připomínají peckovici.
Využití: Z listů jinanu dvoulaločného se získávají léčiva pro stimulaci krevního oběhu, předepisuje se především starším lidem pro zlepšení prokrvení, také na snížení krevního tlaku a při léčbě cukrovky. Jeho použití je vhodné vždy konzultovat s lékařem.
U nás se pěstuje jako okrasná dřevina v zahradách i parcích, největší exempláře najdeme v pražské Lobkovické zahradě, ve Veltusích, Doksanech, Brně, Kvasicích i jinde. Používá se i jako dřevina pro pěstování bonsají.
Poznámka: Jedná se o jediného reliktního zástupce velmi starého řádu Ginkgoales, je řazen k nahosemenným rostlinám – vývojově má tedy blíže k jehličnatým dřevinám než listnáčům. Fosilní doklady o existenci tomuto druhu příbuzných taxonů pocházejí již z druhohor, často se tedy na jinan pohlíží jako na žijící fosilii.
Fotografováno v březnu 2003 a 11. 11. 2006 (Brno, Mendlovo náměstí a Petrov) a 8. 5. 2007 (Praha, Karlovo náměstí).
