Syn.: Gladiolus arvaticus Jord., Gladiolus byzantinus Mill., Gladiolus collinus Salisb., Gladiolus communis subsp. byzantinus (Mill.) Douin, Gladiolus communis var. byzantinus (Mill.) O. Bolòs et Vigo, Gladiolus cyclocarpus Jord., Gladiolus gussonei Lojac., Gladiolus hanru Jord., Gladiolus lannesii Jord., Gladiolus littoralis Jord., Gladiolus notarisii Parl., Gladiolus numidicus Jord., Gladiolus porrigens Jord., Gladiolus rigescens Jord., Gladiolus ruricola Jord., Gladiolus tinei Lojac.
Čeleď: Iriaceae Juss. – kosatcovité
Gladiolus communis
Rozšíření: Pochází ze Středozemí, kde se vyskytuje od Španělska po Řecko, ale zasahuje i do vnitrozemí do Srbska, Makedonie a Bulharska. Dále roste v severní Africe v Maroku, Alžírsku, Tunisku a Libyi. Není vyloučeno, že roste i na Krymu, v Gruzii, Arménii, Ázerbajdžánu a severním Íránu.
Ekologie: Nejčastěji roste na suchých travnatých místech a v macchii, někdy i na lesních světlinách, příležitostně i jako plevel v obilí. Vystupuje do nadmořské výšky 600 m.
Gladiolus communis
Popis: Vytrvalá bylina, dorůstající výšky 30–60(–100) cm; v zemi ukrývá hlízku s vláknitě se rozpadajícím obalem. Listy jsou mečovité, kratší než květenství, 1–2 cm široké. Květenství je srpek; květy jsou velké, 4–5 cm dlouhé, růžové, na dolních okvětních cípech často uprostřed s protáhlými, bílými, tmavěji lemovanými skvrnami; okvětní trubka je slabě zakřivená, horní cípy jsou stejné, dolní mohou být nestejné; prašníky jsou asi 1 cm dlouhé; blizny jsou kopisťovité. Plody jsou téměř kulovité, trojbrázdé tobolky; semena jsou asi 1 cm dlouhá, s širokým blanitým křídlovitým lemem.
Poznámka: Problém nastává s vymezením tohoto druhu: v novější literatuře je do něj zahrnut i Gladiolus byzantinus, který je založen na rostlinách s nestejnými 3 dolními cípy okvětí a zpravidla i poněkud menšími květy.
Gladiolus communisGladiolus communis
Gladiolus communis
Fotografováno dne 13. 5. 2013 (Itálie, Sardinie: Cala Gonone).