Syn.: Gladiolus neglectus Schute., Gladiolus rossiens Pers., Gladiolus tenuis Bieb., Gladiolus galiciensis Bess.
Česká jména: devatero odění (Hájek 1562), mečík zanedbaný (Presl 1819, Opiz 1852), mečík střechovitý (Sloboda 1852, Čelakovský 1879, Polívka 1912, Dostál 1950), mečík obecný (Dostál 1989), mečík střechovitý (Kubát 2002)
Slovenská jména: mečník střechovitý (Reuss 1853), mečík strechovitý (Novacký 1936, Dostál 1950), mečík škridlicovitý (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Iridaceae Juss. – kosatcovité
Gladiolus imbricatus
Rozšíření: Roste v Evropě s převahou výskytu v její východní části. U nás je rozšířenější na Moravě, kde je jeho výskyt roztroušený po celém území, jen na jihu chybí. V Čechách jej nalezneme v severní části a častěji na východě, jinde je vzácný.
Ekologie: Roste na vlhkých loukách a lesních světlinách, v pásmu od nížin až do podhůří.
Popis: Vytrvalá bylina s podzemní hlízou, 30–80 cm vysoká, lodyha přímá, nejspodnější list je tupý, asi 15 mm široký. Květenství je jednostranné, 5–15květé, květy fialově červené, okvětní trubka silně zakřivená. Kvete od června do srpna. Plodem je tobolka, která je nahoře slabě vmáčklá.
Ohrožení a ochrana: Mečík střechovitý patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2b), stejná ochrana mu přísluší i podle zákona (§2). Zákon jej chrání i na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Srbsku a Švýcarsku.
Poznámka: Zprávu o něm najdeme už v Matthioliho Herbáři z roku 1562, kde je uveden pod jménem „Devatero odění“. Používal se často v ranhojičských obkladech, ale i v nápojích lásky. Jeho magický věhlas však sahá až do středověku, kdy byl takřka nedílnou součástí rytířské zbroji, dokázal prý totiž odvracet neštěstí na válečných polích.
Gladiolus imbricatusGladiolus imbricatus
Gladiolus imbricatusGladiolus imbricatus
Fotografováno od 20. 6. do 13. 7. 2003 (Ladislav Hoskovec: hlízka pochází z kultury, rostlina – Bílé Karpaty, Čertoryje) a v srpnu 2010 (Naděžda Gutzerová: plody – Slovensko, Vychylovka).