Albrecht von Haller se narodil dne 16. října 1708 v Bernu, zemřel 12. prosince 1777 tamtéž. Švýcarský lékař a botanik.

Pocházel ze staré švýcarské rodiny. V dětství byl dlouho nemocný, během nemocí si četl a intelektuálně hloubal, údajně již ve věku 4 let četl a vysvětloval otcovu služebnictvu bibli. Ještě mu nebylo 10 let, když pomocí řeckého a hebrejského slovníku pracoval na základech chaldejské mluvnice. V 15 letech překládal Ovidia, Horatia i Vergilia, psal také poezii a hry. V této době ho začala zajímat i medicína (po otcově smrti v roce 1721 žil v domě lékaře). V 16 letech odešel studovat na univerzitu do Tübingenu (prosinec 1723), kde učili např. E. R. Camerarius Jr. a J. Duvernoy. Za kvalitnějším studiem odešel do Leidenu, kde tehdy byl na vrcholu slávy H. Boerhaave (1668–1738, botanik a lékař). Současně tam B. S. Albinus (1697–1770) přednášel anatomii. Haller v Leidenu získal titul v květnu 1727. Po studiích navštívil Londýn, později také Oxford, seznámil se s mnoha vědci. Později v Paříži studoval u H. F. Le Drana a J. Winslowa. V roce 1728 pokračoval se sebevzděláváním v Basileji, studoval matematiku u J. Bernoulliho. V té době jeho zájem o botaniku upadal.
Avšak na přelomu července a srpna 1728, během cesty po Savojsku, Bádensku a několika kantonech Švýcarska, začal sbírat rostliny a vytvořil základ herbáře, který později použil při práci o flóře Švýcarska Enumeratio methodica stirpium Helveticae indigenarum (1742), Historia stirpium Helvetiae (1768). V roce 1729 se vrátil do Bernu, kde si otevřel lékařskou praxi. Svůj volný čas věnoval botanice a anatomickému studiu. Brzy dosáhl evropského věhlasu a král Jiří II. (anglický král, vévoda hannoverský) mu v roce 1736 nabídl profesorské místo medicíny, anatomie, botaniky a chirurgie na nově založené univerzitě v Göttingenu.
Od roku 1743 byl členem Royal Society, od roku 1747 též zahraničním členem Royal Swedish Academy of Science. V roce 1749 byl povýšen do šlechtického stavu. Za svého pobytu v Göttingenu – mimo běžné povinnosti s výukou, organizování botanické zahrady (Alte Botanische Garten der Universität Gottingen), anatomického sálu a muzea, porodnické školy a dalších zařízení – pokračoval v původním výzkumu v botanice a fyziologii. V roce 1753 se rozhodl rezignovat na svou univerzitní funkci a vrátil se do Švýcarska. V dalších letech plnil povinnosti radního, pracoval na Bibliotheca medica (botanika, chirurgie, anatomie), psal filozofické povídky.
Byl třikrát ženat, měl 8 dětí, z nich nejstarší Gottlieb Haller byl také botanik a autor švýcarské historické bibliografie (1785–88, 7 dílů). V roce 1773, pravděpodobně kvůli svému zdraví, odešel z veřejného života. Je o něm známo, že používal opium pro povzbuzení. K jeho dílům patří Primae lineae physiologiae (1747), Opuscula sua anatomica: De respiratione de monstris aliaque minora (1751), Elementa physiologiae corporis humani (8 dílů, 1757–66) a další.

Botanická zkratka jeho jména je HALL., používá se i HALLER. Na jeho počest byl pojmenován rod Halleria z čeledi Stilbaceae, z druhových jmen Cardaminopsis halleri, Oxytropis halleri, Primula halleri, Senecio halleri.
Primula halleri