Řadu jmen rostlin poznamenala zvířata. Někdy se zřejmě zvířecí jméno objevilo u rostliny díky podobnosti určitého rostlinného orgánu s částí těla zvířete, jindy možná o jménu rozhodoval i domnělý užitek rostliny pro konkrétní živočišný druh. Lze tedy snad i trochu vytušit, proč je třeba česnek zrovna medvědí (Allium ursinum) nebo proč se jistá kapradina nazývá právě jelením jazykem celolistým (Phyllitis scolopendrium). Ale chvílemi je to těžší. Tak třeba co může mít taková hasivka orličí (Pteridium aquilinum) společného s královnou dravých ptáků?
Vysvětlení najdeme poměrně snadno ve staré české literatuře. Otec české botaniky J. S. Presl nám ve svém Všeobecném rostlinopisu z roku 1846 prozrazuje: Když tlustý řapík nad samým dolejškem přeúkosně se přeřízne, ukáže se hrubý výkres dvojnásobného orla pro rozpostavení obzvláštní svazkův žilových a černohnědé sklípkatiny. Takže nic složitého v tom není. Zkusme si tohoto orla na hasivce orličí najít sami:
Hasivka
Jen jednu věc bychom chtěli ještě podotknout – nejedná se v tomto případě o orlici, ta by totiž měla hlavu jen jedinou. Tady se na nás usmívá dravec dvojhlavý, tedy heraldický orel, který byl například znakem Svaté říše římské, či také starého rakouského císařství, ale i dávné Byzantské říše. Moravská, slezská nebo polská orlice s hasivkou nemají společného vůbec nic. Nebylo by tedy třeba vhodnější říkat této kapradině hasivka orlí? Přídavné jméno „orličí“ se přece nevztahuje k orlovi, ale k orlici!
Sám pan Presl nazval tuto kapradinu „hasivkou obecnou“, obecnost ve jménu se objevila i v soupisu českých druhů F. M. Opize v roce 1852, i když jméno „hasivka“ bylo změněno na „kasivku“. Takže vlastně druhové jméno „orličí“ se objevilo až v klíči D. Slobody v roce 1852 – tehdy to byl dokonce „křídlatěnec orličí“. Slobodu zřejmě k tomuto tvaru vedl v jeho době snad ještě v některých oblastech živý zvyk odhlížet zcela od pohlaví krále ptactva a nazývat ho výhradně orlicí. Staří Čechové na př. orlu říkali raději orlice, nemíníce tím slovem orlí samice, vysvětluje národu už v roce 1916 dřívější jazykové zvláštnosti etymolog Josef Zubatý (tento jeho článek s titulem Kretka vyšel v Národopisném věstníku Českoslovanském, roč. XI.). Ještě L. Čelakovský ve své Analytické květeně české z roku 1879 použil obě druhová jména, tedy „hasivka obecná“ i „hasivka orličí“. Ale od časů F. Polívky (1912) už to bylo všechno jasné, snad z úcty k archaismům zvítězila orlice.
Ostatně netrvalo dlouho a císařský orel spadl i ze všech veřejných budov a na zdech se zaleskly orlice dvou historických zemí nového Československa. Orlice prostě zvítězila na všech frontách. I když všichni už teď dobře víme, že v hasivce vlastně dřímá orel, budiž nám navěky hasivkou orličí!

Snímek řezu řapíkem a koláž vytvořil Josef Špaček.