HEDERA HELIX L. – břečťan popínavý / brečtan popínavý

Čeleď: Araliaceae Juss. – aralkovité

Rozšíření: Evropa a jihozápadní Asie – na sever zasahuje až do jižní Skandinávie, východně po Ukrajinu, Kavkaz a severní Irák. U nás se vyskytuje poměrně hojně, často se také pěstuje v zahradách.
Ekologie: Roste ve stinných listnatých lesích a na skalách, na starých zdech, na půdách humózních, neutrálních až slabě kyselých, v pásmu od nížin do podhůří. Pěstuje se také v zahradách, byla vyšlechtěna řada kulturních forem, které se vyznačují odlišným vzrůstem, tvarem i barvou listů, některé se pěstují také jako pokojové rostliny.
Popis: Plazivý nebo popínavý keř (kořenová liána), stonek větvený, až 20 m dlouhý, plazivý nebo popínavý, listy 3–5laločnaté, střídavé, vždyzelené, dlouze řapíkaté, listy kvetoucích větví vejčitě kosníkovité až široce kopinaté. Květy zelenavě žluté, vykvétají pouze staré popínavé exempláře – údajně až ve stáří 70 let. Plodem jsou kulovité bobule, v době zralosti modročerné. Druh je velice variabilní, rozdíly se projevují ve velikosti, tvaru a zbarvení listů, také ve způsobu růstu.
Poznámka: V antice byl břečťan symbolem veselosti a opilství, břečťanový věnec byl atributem tehdejších bohů nevázaného života. Je také dobře známou léčivou rostlinou, individuální užití se však nedoporučuje, rostlina je totiž jedovatá. Z plodů se v minulosti získávalo i barvivo pro barvení vlny a látek (růžová, šedá).



Fotografováno od 27. 9. 2004 do 15. 1. 2005 (okolí Brna).