HEDERA HELIX L. – břečťan popínavý / brečtan popínavý

Česká jména: břečtan větší, břečtan menší (Huber 1596), břečtan blušť (Presl 1819, Presl 1823, Presl 1846), břečťan, blušť (Sloboda 1852), břečtan, blušt (Opiz 1852), břečtan obecný (Čelakovský 1879), břečťan popínavý (Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: brečtan popínavý (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Araliaceae Juss. – aralkovité

Rozšíření: Evropa a jihozápadní Asie – na sever zasahuje až do jižní Skandinávie, východně po Ukrajinu, Kavkaz a severní Irák. U nás se vyskytuje poměrně hojně, často se také pěstuje v zahradách.
Ekologie: Roste ve stinných listnatých lesích a na skalách, na starých zdech, na půdách humózních, neutrálních až slabě kyselých, v pásmu od nížin do podhůří. Pěstuje se také v zahradách, byla vyšlechtěna řada kulturních forem, které se vyznačují odlišným vzrůstem, tvarem i barvou listů, některé se pěstují také jako pokojové rostliny.
Popis: Plazivý nebo popínavý keř (kořenová liána), stonek větvený, až 20 m dlouhý, plazivý nebo popínavý, listy 3–5laločnaté, střídavé, vždyzelené, dlouze řapíkaté, listy kvetoucích větví vejčitě kosníkovité až široce kopinaté. Květy zelenavě žluté, vykvétají pouze staré popínavé exempláře – údajně až ve stáří 70 let. Plodem jsou kulovité bobule, v době zralosti modročerné. Druh je velice variabilní, rozdíly se projevují ve velikosti, tvaru a zbarvení listů, také ve způsobu růstu.
Využití: V antice byl břečťan symbolem veselosti a opilství, břečťanový věnec byl atributem tehdejších bohů nevázaného života. Je také dobře známou léčivou rostlinou, individuální užití se však nedoporučuje, rostlina je totiž jedovatá. Z plodů se v minulosti získávalo i barvivo pro barvení vlny a látek (růžová, šedá).
Poznámka: Ve starých herbářích (např. Huber) býval rozlišován druh Hedera helix (jako nekvetoucí) a Hedera major vel arborea (jako kvetoucí). Jedná se jistě o jediný druh.



Fotografováno od 27. 9. 2004 do 15. 1. 2005 (okolí Brna).