Syn.: Helianthus dalyi Britton
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Helianthus maximiliani
Rozšíření: V současnosti se vyskytuje ve velké části Severní Ameriky, chybí jen na dalekém severu a v některých oblastech na obou pobřežích. Původní je však jen v prérii, západně od řeky Mississippi a východně od Skalistých hor.
Ekologie: Roste v prérii, na stanovištích výslunných, vlhkých i suchých. Šíří se na narušovaných půdách, podél cest a železničních tratí, vytváří rozsáhlé kolonie. Kvete v pozdním létě.
Helianthus maximiliani
Popis: Vytrvalá bylina s hlízovitě ztlustlými oddenky, 60–200(–300) cm vysoká. Lodyha je přímá, krátce chlupatá, někdy červeně naběhlá. Spodní listy jsou vstřícné, horní střídavé, přisedlé až krátce řapíkaté, úzce kopinaté, až 30 cm dlouhé a 5 cm široké, obvykle jednožilné, oboustranně jemně chlupaté, celokrajné nebo pilovité. Úbory jsou vzácně jednotlivé, častěji po 3–15, dosahují 5–8 cm v průměru, zákrov je polokulovitý, listeny v počtu 30–40 jsou kopinaté, jemně chlupaté, jazykovitých květů je 10–25, liguly jsou (15–)25–40 mm dlouhé, žluté, trubkovitých květů je 75 i více, jsou tmavě žluté. Plodem je nažka s bílým chmýrem.
Využití: Rostlina je spásána vysokou zvěří i dobytkem. Oddenky jsou konzumovány i lidmi.
Poznámka: Druhové jméno odkazuje na německého knížete Maximiliana z Wied-Neuwied, který se účastnil objevné expedice na americký západ v roce 1833.
Helianthus maximilianiHelianthus maximiliani
Helianthus maximiliani
Helianthus maximiliani
Fotografováno v červenci 2012 (Kanada, Alberta, Frank Lake Natural Area).