Česká jména: čemeřice zelená (Kubát 2002)
Slovenská jména: čemerica zelená (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité
Helleborus viridis
Rozšíření: Západní a částečně i střední Evropa (severovýchodní Francie, Belgie, Švýcarsko, severní Itálie, jižní Německo, Rakousko). U nás pěstovaná a zplanělá. Zplanělá ve Velké Británii, Irsku a severovýchodní části USA.
Ekologie: Vlhká stanoviště v bučinách, od podhůří až po hory. Kvete od února do dubna.
Helleborus viridis
Popis: Vytrvalá bylina až 45 cm vysoká. Stonky jsou nevětvené, naspodu s hnědočervenými čárkami. Přízemní listy dlouze řapíkaté, čepel znoženě četná, úkrojky podlouhlé, nepravidelně dlouze zubaté, na svrchní straně tmavě zelené, na spodní světlejší, chlupaté alespoň na žilkách. Řapík je 15–25 cm dlouhý, na spodu červenohnědě skvrnitý. Lodyžní listy jsou menší, dolní s krátkým řapíkem, horní přisedlé. Květy po 2–3 slabě nicí, 35–40 mm v průměru, stopky květní jsou hranaté. Okvětní lístky jsou vejčité, na spodu se překrývající, žlutozelené až světle zelené. Nektáriové lístky jsou krátce stopkaté, trubkovité, slabě dvoupyské, okraje dovnitř zahnuté. Plodem jsou měchýřky, 30–40 mm dlouhé, 11–14 mm široké, slabě nafouklé, zelenohnědé. Semena jsou elipsoidní až vejcovitá, hnědočerná.
Využití: Od středověku se pěstuje v zahradách, často zplaňuje. Zvláště dobře roste na vlhčích místech podél toků, v podhorských až horských lesích. Některá místa druhotného výskytu u nás velmi připomínají stanoviště v jeho původním areálu.
Stejně jako další druhy čemeřic obsahuje glykosidy heleborein, heleborin a helebrin. Heleborein má silně dráždivé účinky na sliznici a způsobuje zánět spojivek, kýchání. Při větších dávkách dráždí trávící ústrojí, jen velmi zvolna se vstřebává. V lékařství se někdy užíval helebrin, jenž zesiluje srdeční stah.
Helleborus viridis
Helleborus viridis
Fotografováno dne 31. 5. 2013 (PP Hrobka).