Syn.: Acetabula leucomelas (Pers.) Sacc., Acetabula leucomelas var. percevalii (Berk. et Cooke) Boud., Acetabula percevalii (Berk. et Cooke) Massee, Geopyxis cookei var. percevalii (Berk. et Cooke) W. Philips, Geopyxis percevali (Berk. et Cooke) Sacc., Helvella leucomelas (Pers.) Nannf., Paxina leucomelas (Pers.) Kuntze, Peziza leucomelas Pers., Peziza percevali Berk. et Cooke, Pseudotis radiculata var. percevalii (Berk. et Cooke) Cooke
Čeleď: Helvellaceae Fr. – chřapáčovité
Helvella leucomelaena
Rozšíření a ekologie: Roste dosti vzácně od března do srpna na vápnitých půdách, hlavně pod borovicemi, zřídka pod smrky a modříny, někdy i pod listnáči a na pastvinách.
Popis: Plodnice jsou v mládí skoro kulovité a téměř uzavřené, později až ploše miskovité. Mají průměr 15–70 mm, hloubku 10–40 mm. Na vnitřní plodné straně jsou hladké, šedohnědé, olivově hnědé až černohnědé, na rubu jsou světlejší, plstnaté. Mají krátký třeň, ponořený do půdy, šedé nebo krémové barvy, s podélnými žebry. Dužnina je 1–2 mm tlustá, tvrdá a křehká, se slabou houbovou vůní. Spory jsou hladké, eliptické, v dospělosti s jednou olejovou kapkou. Mají rozměry 21.0–25.0 × 11.5–13.0 µm.
Záměny: Starší plodnice je možné zaměnit za řasnatku hnědou (Peziza badia), která je ovšem zabarvená do hněda a má rozdílný třeň nebo za chřapáč podobný (Helvella solitaria) s nálevkovitými plodnicemi a výrazným bílým třeněm.
Ohrožení a ochrana: Z hlediska ohrožení je řazen do kategorie druhů ohrožených (EN).
Poznámka: Je jedlý.
Helvella leucomelaena
Helvella leucomelaena
Fotografováno dne 12. 4. 2008 (Roztoky).