Čeleď: Apiaceae Lindl. – miříkovité
Heracleum mantegazzianum
Rozšíření: Rostlina je původní v západní části Kavkazu. Druhotně se objevuje ve střední a západní Evropě, byla již zaznamenána také v bulharské Sofii, dále se vyskytuje v Severní Americe, Argentině a Tasmánii, kde se do volné přírody rozšířila z kultury. První doklad o její introdukci pochází z roku 1817 z anglické botanické zahrady v Kew, v roce 1828 byla zaznamenána první zplanělá populace v anglickém hrabství Cambridgeshire. V Česku roste především v západní polovině Čech, místy velmi hojně, na dalších místech roztroušeně až ojediněle. Základem sekundárního rozšíření u nás bylo patrně dovezení rostlin knížetem Metternichem na zámek Kynžvart v druhé polovině 19. století, jako velice dekorativní rostliny pro parkové úpravy.
Ekologie: Roste na okrajích lesů, ladem ležících vlhkých loukách, příkopech, podél toků, rumištích, na neobhospodařovaných pozemcích, často na narušených a opuštěných místech. Na příznivém místě působí na původní vegetaci silně agresivně, stává se dominantním druhem a likviduje původní strukturu společenstva. Na vhodných lokalitách může vytvářet souvislé husté porosty. Vytvořením velkého množství semen si zajišťuje úspěšnost nejen na daném místě, ale velmi dobře pomocí těchto semen obsazuje i další vhodná stanoviště. Poměrně velká, ale lehká semena se šíří nejlépe vodou a mají schopnost klíčení po dobu sedmi let. Kvete od června do září.
Heracleum mantegazzianum
Popis: Dvouletá až vytrvalá monokarpická bylina, jejíž výška dosahuje v dospělosti až 5 m. Silná a dutá lodyha, která je žebernatá a skvrnitá, nese velké vrcholové okolíky, které dosahují až 50 cm v průměru. Velké listy až 150 cm dlouhé mají 3četnou, zpeřenou čepel s hlubokými ostře řezanými úkrojky. Směrem k vrcholu rostliny listy ubírají na velikosti. Květenství tvoří největší vrcholový okolík, který je složen až ze 150 okolíčků, obrůstá jej několik sekundárních okolíků, které ho přerůstají. Další menší okolíky vyrůstají na postranních větvích lodyhy nebo při bázi rostliny. Korunní lístky jsou bílé, okrajové jsou zvětšené. Rostliny vytvářejí velké množství semen (odhaduje se, že jich může být více než 100 tisíc), dokáže vykvést i několikrát do roka. Po odkvětu rostlina hyne a vegetativně se nemnoží.
Poznámka: Celá rostlina obsahuje fotosenzibilizující látky, které při styku s pokožkou působí na slunečním záření puchýřovité vyrážky. Pěstování tohoto druhu je lépe svěřit výlučně botanickým zahradám, kde zpravidla rostlině nedovolí, aby se samovolně vysemenila. Příklad knížete Metternicha rozhodně není vhodný k následování.
Rostlina byla na našem území opakovaně likvidována, nikdy se však nepodařilo ji vytlačit a po několika letech od provedení opatření byl stav opět na původním.
Heracleum mantegazzianum
Heracleum mantegazzianum
Heracleum mantegazzianum
Heracleum mantegazzianum
Heracleum mantegazzianum
Fotografoval Ladislav Hoskovec, dne 1. 7. 2007 (Sokolovsko).