Syn.: Ketmia trionum (L.) Scop., Hibiscus ternatus Cav., Hibiscus vesicarius Cav., Trionum diffusum Moench
Česká jména: prosvirník hodinový (Presl 1846, Sloboda 1852), ibišek hodinový (Čelakovský 1887), ibišek trojdílný (Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: prosvirník hodinný (Reuss 1853), ibiš trojdielny (Dostál 1950), ibištek trojdielny (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Malvaceae Juss. – slézovité
Hibiscus trionum
Rozšíření: Původní patrně ve východním Středozemí nebo v Přední Asii, dnes rozšířen v celé jižní a teplých oblastech střední Evropy, jižní, střední a východní Asii, v Africe, Austrálii i Americe (většina Severní Ameriky, ale i střední Chile, Uruguay). U nás se objevuje vzácně jako polní a zahradní plevel na jižní Moravě, občas přechodně zavlékán i do dalších teplých oblastí, místy zplanělý ze zahrad (v minulosti např. Praha, Kostelec nad Orlicí, Chrudim aj.).
Ekologie: Roste jako plevel na polích (především v okopaninách, kukuřici, zelenině), na úhorech, ale i na rumištích, železničních náspech a v přístavech, kam je zavlékán odpadem ze sójových bobů, šrotem i osivem. Kvete od července do září.
Hibiscus trionum
Popis: Jednoletá bylina s dlouhým kořenem, 10–50 cm vysoká, lodyha je přímá, křivolaká, často větvená, postranní větve vystoupavé až poléhavá, listy dlouze řapíkaté, dolní okrouhlé, 3–5laločné, lodyžní 3–5dílné, úkrojky podlouhlé, peřenoklané, květy jednotlivé, stopkaté, kalíšek s 10–13 čárkovitých listenů, kalich do poloviny srostlý, s trojúhelníkovitými cípy a purpurovými žilkami, korunní lístky obvejčité, bílé nebo bledě až sírově žluté, na bázi černě fialové. Plodem je 5pouzdrá tobolka.
Ohrožení a ochrana: Areál rozšíření ibišku trojdílného se u nás značně zmenšuje, proto je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny (C1t), stejně jako řada dalších polních plevelů však zákonem chráněn není.
Poznámka: Občas se pěstuje také v zahradách jako okrasná rostlina.
Hibiscus trionumHibiscus trionum
Hibiscus trionum
Fotografováno dne 24. 7. 2004 (Ladislav Hoskovec: předměstí Brna) a v červenci 2007 (Peter Mižík: Slovensko, Hažín).