Střední část ostrova Honšú je nejhornatější oblastí v Japonsku. Okolo 138. poledníku se zde v severojižním směru táhnou nejvyšší horská pásma Japonska, která jako jediná pohoří přesahují úroveň 3000 m n. m. Z nich plošně menší je jižní horské pásmo Akaiši, nazývané též Alpy Minami, severní pásmo pak tvoří pohoří Hida neboli Japonské Alpy.
Honšú, pohoří Hida
Nejvyšší hory obou pohoří dosahují stejné výšky s rozdílem dvou metrů: nejvyšší hora v pohoří Akaiši měří 3192 m, zatímco dvě nejvyšší hory pohoří Hida jsou Hotaka se svými 3190 m a Jariga se 3180 m. Kromě těchto pohoří ještě úroveň 3000 m přesahují dvě izolované sopky, především známý kužel Fudži (3776 m n. m.), a pak jižně od pohoří Hida ležící, 3063 m vysoká hora Ontake-san.
Honšú, pohoří Hida
Pohoří Hida je asi 130 km dlouhé a až okolo 50 km široké a spadá pod tři prefektury: východní strana pod prefekturu Nagano, jihozápadní strana pod Gifu a severozápadní pod Tojama. Pohoří je tvořeno několika souběžnými hřebeny převážně severojižního směru, větvících se ve dvou hlavních uzlech – na hoře Jariga a nedaleké hoře Mitsumata (2841 m). V údolích řek stékajících k severu je vybudováno několik přehrad, z nichž největší přehrada Kurobe s výškou hráze 186 m (nejvyšší v Japonsku) zadržuje jezero dlouhé 7 km. Většina pohoří Hida je budováno žulami, které udávají zdejším horám dva typy reliéfu podle odolnosti ke zvětrávání: nejvyšší masivy okolo hor Hotaka a Jariga tvoří špičaté skalnaté štíty, zatímco severní hřebeny jsou často tvořené rozpadavou horninou, a tak zde nacházíme rozsáhlá pole hrubého písku přímo okolo hřebenů a obvykle méně skalnatý reliéf nebo skály spíše zaoblené.
Honšú, pohoří Hida
Jižní cíp pohoří a jeho severozápadní větev jsou tvořeny sopečnými masivy. Na jihu je to hora Norikura (3026 m) a na severozápadě masiv Tatejama (3015 m) s největší kalderou Japonska s průměrem téměř 4 km. Tato kaldera je na západě protržena a odvodněna na šikmé, 10 km dlouhé plato Midagahara, které vytváří schod s nejvyšším vodopádem Japonska, zvaným Šomyo, se dvěma proudy, 350 m vysokým hlavním stupňovitým a 500 m vysokým vedlejším.
Honšú, pohoří Hida
Většina pohoří Hida spadá pod národní park Chubu-Sangaku s volným vstupem po rozsáhlé síti turistických cest a s kvalitním zajištěním pomocí návštěvnických center na výchozích stanovištích, množství horských chat i fixních železných prvků na exponovaných skalnatých trasách. Turistický ruch okolo hlavních stanovišť a podél hlavních tras je v letním období značný, ale vzhledem k velké rozloze hor najdeme i téměř opuštěné a sotva znatelné stezky.
Honšú, pohoří Hida
Vegetace pohoří Hida je převážně tvořena porosty dřevin jejichž výška a druhová skladba závisí na nadmořské výšce, podkladu, expozici a dalších stanovištních podmínkách jako frekvenci sněhových lavin, náchylnosti k erozi nebo ochraně před větrem. Horní hranice lesa není zřetelně vyvinuta, takže vysoké stromové lesní porosty se stoupající výškou celkem plynule přecházejí ve vysoké křoviny, ty se dále snižují až na nízce poléhavé porosty zakrslých dřevin.
Honšú, pohoří Hida
V údolích nebo na jižních svazích do zhruba 1700 m se vyskytují smíšené lesy listnáčů a jehličnanů. Na některých stanovištích níže a pak téměř ve všech expozicích výše jsou lesy složeny z jehličnanů. Jejich druhová skladba je dosti bohatá, přičemž druhově nejpočetnějším rodem stromových jehličnanů v pohoří Hida je jedle, zastoupená zde čtyřmi druhy. Nejníže a převážně pod úrovní 1000 m roste jedle japonská (Abies firma), výše mezi 1000 a 1800 m jedle nikkoská (Abies homolepis), místy společně s jedlí Veitchovou (Abies veitchii), která však vystupuje až do 2600 m; někdy společně nebo samostatně na hřebenech či mikroklimaticky drsnějších stanovištích rovněž do asi 2600 m roste nejvzácnější japonská jedle Abies mariesii.
Honšú, pohoří Hida
Dalším rodem jehličnanů se čtyřmi druhy rostoucími v oblasti je borovice, ale jen tři druhy jsou stromovité. Na dolních svazích hor vytváří často čisté porosty dvoujehličná borovice hustokvětá (Pinus densiflora) příbuzná a podobná borovici lesní. Ostatní druhy jsou pětijehličné (z podrodu Strobus) a z nich zde nejrozšířenějším stromovitým druhem pohoří je borovice drobnokvětá (Pinus parviflora subsp. pentaphylla) s výskytem do 2500 m; poněkud vzácnější je borovice korejská (Pinus koraiensis) z příbuzenstva limby. Ve vysokých horských polohách nad pásmem vyšších křovin je masově rozšířena borovice zakrslá (Pinus pumila), vytvářející často zapojené jednodruhové porosty připomínající evropskou kleč a stoupající až k nejvyšším vrcholům, respektive do výšky okolo 3100 m. V těchto polohách zaujímá borovice zakrslá široký rozsah stanovišť, od příměsi vyšších svahových křovin přes okraje svahových niv, skalnatá žebra a terasy po suťová pole a plochy čistě písčitého substrátu. Jako rarita se na zmíněném platu Midagahara vyskytuje variabilní hybridní populace mezi borovicí drobnokvětou a zakrslou, známá jako Pinus ×hakkodensis.
Honšú, pohoří Hida
V jehličnatých lesích pohoří se místy hojně vyskytuje smrk ajanský (Picea jezoensis var. hondoensis), obě japonské tsugy – tsuga různolistá (Tsuga diversifolia) a tsuga Sieboldova (Tsuga sieboldii), cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera), zerav Standišův (Thuja standishii) a tis japonský (Taxus cuspidata). Na světlejších stanovištích podél řek, na skalnatých žebrech a hřebenech, ale i vtroušeně ve spojitém jehličnatém lese roste modřín japonský (Larix kaempferi), stoupající až do 2700 m. V pásmu vysokých, obvykle svahových křovin dominují břízy, nejčastěji bříza Ermanova (Betula ermanii) nebo místy bříza lískolistá (Betula corylifolia).
Honšú, pohoří Hida
Bylinná flóra je v pohoří Hida svým hlavním druhovým bohatstvím soustředěna do vyšších svahových niv subalpínského charakteru soustředěných zvláště podél horních toků a na dnech a svazích karových kotlin.
Honšú, pohoří Hida
Fotografováno od 29. 8. do 18. 9. 1997, expedici podpořil Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.