Syn.: Hieracium pratense Tausch, Pilosella caespitosa (Dumort.) P. D. Sell et C. West, Pilosella pratensis (Tausch) F. W. Schultz et Sch. Bip.
Česká jména: jestřábník luční (Dostál 1950), jestřábník trsnatý (Kubát 2002)
Slovenská jména: jastrabník lúčny (Dostál 1950), chlpánik lúčny (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Hieracium caespitosum
Rozšíření: V Evropě roste na západ po střední Francii, západněji pouze synantropně, stejně jako na Britských ostrovech. Na sever souvisle do jižní Skandinávie, jih Finska a severozápad Ruska, izolované lokality se nacházejí i za severním polárním kruhem, na jih do severní Itálie, Bulharska, na východ přes Ukrajinu do střední části evropského Ruska, na Kavkaz a západní a střední Sibiř. Druhotně se vyskytuje v Severní Americe, kde je hlášen z rozsáhlého území omezeného na jihu americkým státem Georgia a na severu kanadskou provincií Manitoba a ostrovem Newfoundland a dále na západě z amerických států Wyoming, Montana, Idaho, Oregon a Washington a kanadské Britské Kolumbie. Je zavlečen i na Nový Zéland. U nás roztroušeně s těžištěm výskytu v mezofytiku a nižším oreofytiku, v termofytiku zejména ve srážkově bohatších oblastech. Velmi vzácně nebo chybí v sušších pahorkatinách.
Ekologie: Roste na loukách, mezích, travnatých svazích, na okrajích komunikací nebo v příkopech na půdách vlhčích, hlinitých až hlinitojílovitých, kyselých až neutrálních, živinami chudých až středně bohatých. Kvete od května do července, druhé kvetení někdy probíhá v říjnu a listopadu, v roce 2013 pozoroval autor úspěšně se vyvíjející květenství i v prosinci.
Hieracium caespitosumHieracium caespitosum
Popis: Vytrvalá, měkce chlupatá bylina s přízemní růžicí listů. Výběžky nadzemní, vzácně i podzemní, někdy rostliny bez výběžků, nadzemní výběžky krátké nebo prodloužené, nejčastěji s nahloučenými, podlouhle obkopinatými nebo podlouhle eliptickými listy, podzemní výběžky snadno lámavé, s listy šupinovitými. Lodyha přímá, nejčastěji 30–50 cm dlouhá, obvykle jednoduchá, dutá a lehce smáčknutelná, odspodu až k inserci nejdolejšího lodyžního listu s hustými měkkými až 7 mm dlouhými jednoduchými chlupy a s ojedinělými hvězdovitými chlupy, ve střední části s četnými 2–6 mm dlouhými bělavými jednoduchými chlupy s krátkou černou bazální částí, roztroušenými tmavými stopkatými žlázkami a roztroušenými hvězdovitými chlupy, pod květenstvím s roztroušenými, obvykle do 4 mm dlouhými jednoduchými chlupy s černou částí sahající do 1/4 délky nebo celými černě naběhlými, četnými až hustými stopkatými žlázkami a hustými hvězdovitými chlupy. Listy celokrajné, s navzájem oddálenými mukronátními žlázkami nebo vzácně drobně zubaté, oboustranně s hustými měkkými světlými 2–4 mm dlouhými jednoduchými chlupy, na rubu s četnými hvězdovitými chlupy, na líci bez nich nebo pouze ojediněle na střední žilce, trávově zelené, nikdy nasivělé, listy přízemní růžice nejčastěji v počtu 2–4, řapíkaté, 8–15 cm dlouhé, 1–4 cm široké, s čepelí podlouhle obkopinatou, obkopinatou až podlouhle eliptickou, na vrcholu zaokrouhlenou až špičatou, postupně se zužující v křídlatý řapík, lodyžní listy v počtu 2–4, nejdolejší tvarem i velikostí připomínající listy přízemní růžice, střední lodyžní list obvykle mnohem menší, přisedlý, podlouhle eliptický až podlouhle obkopinatý, špičatý, horní lodyžní listy malé, čárkovité. Úbory malé, nejčastěji v počtu 10–30, skládající stažené, latovité vrcholíky, akladium 2–10 mm dlouhé, stopky úborů s roztroušenými až četnými 2–4 mm dlouhými jednoduchými chlupy, buď celými černě naběhlými nebo alespoň s černou dolní částí, s četnými až hustými stopkatými žlázkami a hustými hvězdovitými chlupy. Zákrov válcovitý, 7–8 mm dlouhý, zákrovní listeny čárkovitě kopinaté, tupé až tupě špičaté, s četnými, obvykle tmavými (nebo alespoň s tmavou dolní částí) jednoduchými chlupy, roztroušenými až četnými stopkatými žlázkami a roztroušenými hvězdovitými chlupy, černozelené, méně často až žlutozelené, vnitřní světleji lemované. Květy jazykovité s ligulou plochou, až 9 mm dlouhou, sytě žlutou, vzácně liguly okrajových květů na vnější straně málo zřetelně červeně podélně proužkované, čnělka a bliznová ramena hnědožluté až černožluté. Plodem je hnědočerná nažka.
Taxonomické poznámky: Jestřábník trsnatý je hlavním druhem, od něhož jsou odvozeny více než dvě desítky druhů vedlejších. V současnosti je u nás přijato hodnocení někdejšího poddruhu Pilosella na úrovni druhu s českým názvem chlupáček. Popisovaný taxon tak nese jméno chlupáček trsnatý (Pilosella caespitosa).
Většina synonym uváděných v naší literatuře odpovídá době, kdy byl jestřábník trsnatý slučován s jestřábníkem oněžským (Hieracium onegense), o kterém je krátce pojednáno níže. Tato synonyma pocházejí převážně z východní části areálu (z Ruska a Sibiře), tedy z oblastí, kde je pod těmito jmény určen materiál prokazatelně přiřaditelný k H. onegense.
Variabilita: Variabilní druh, který je stejně jako řada dalších příslušníků rodu členěný na značné množství poddruhů, seskupených v tomto případě do dvou skupin. Jejich taxonomická hodnota bývá sporná.
Záměny: Podobný jestřábník klubkatý (Hieracium glomeratum), který je od popisovaného druhu odvozený, se liší chlupy v dolní části lodyhy kratšími než průměr lodyhy, obvykle užšími přízemními listy, květenstvím alespoň v horní části okolíkovitě staženým, líci listů s alespoň ojedinělými hvězdovitými chlupy a obvykle žlutými čnělkami. Velmi podobným druhem je i jestřábník oněžský (Hieracium onegense, syn. Hieracium pratense subsp. silvicolum, Hieracium caespitosum subsp. brevipilum, Pilosella onegensis – chlupáček oněžský), původně poddruh jestřábníku trsnatého, v současném pojetí vyčleněný a postavený na úroveň hlavního druhu. Rostliny tohoto druhu jsou krátce chlupaté a mají úzce válcovité zákrovy a zejména podzemní, snadno lámavé výběžky. V hybridogenních taxonech a hybridech se jestřábník trsnatý projevuje obvykle tmavými zákrovy, četnými až hustými stopkatými žlázkami na stopkách úborů a zákrovech, tmavými jednoduchými chlupy v horní části lodyhy, na větvích květenství a zákrovech a tmavými čnělkami, často i kratičkými stopkatými žlázkami na okraji lodyžních listů.
Hieracium caespitosum
Hieracium caespitosum
Hieracium caespitosum
Hieracium caespitosum
Hieracium caespitosum
Hieracium caespitosum
Hieracium caespitosum
Fotografováno dne 27. 10. 2013 (v Buštěhradu). Za pomoc při determinaci druhu děkuji Františku Krahulcovi.