Syn.: Hieracium caespitosum Dumort., Hieracium pratense Tausch, Pilosella pratensis (Tausch) F. W. Schultz et Sch. Bip.
Česká jména: jestřábník luční (Dostál 1950), jestřábník trsnatý (Kubát 2002), chlupáček trsnatý, chlupáček luční (Danihelka et al. 2012)
Slovenská jména: jastrabník lúčny (Dostál 1950), chlpánik lúčny (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: V Evropě roste na západ po střední Francii, západněji pouze synantropně, stejně jako na Britských ostrovech. Na sever souvisle do jižní Skandinávie, jih Finska a severozápad Ruska, izolované lokality se nacházejí i za severním polárním kruhem, na jih do severní Itálie, Bulharska, na východ přes Ukrajinu do střední části evropského Ruska, na Kavkaz a západní a střední Sibiř. Druhotně se vyskytuje v Severní Americe, kde je hlášen z rozsáhlého území omezeného na jihu americkým státem Georgia a na severu kanadskou provincií Manitoba a ostrovem Newfoundland a dále na západě z amerických států Wyoming, Montana, Idaho, Oregon a Washington a kanadské Britské Kolumbie. Je zavlečen i na Nový Zéland. U nás roztroušeně s těžištěm výskytu v mezofytiku a nižším oreofytiku, v termofytiku zejména ve srážkově bohatších oblastech. Velmi vzácně nebo chybí v sušších pahorkatinách.
Je to variabilní druh, který je stejně jako řada dalších příslušníků rodu členěný na značné množství poddruhů, seskupených v tomto případě do dvou skupin. Jejich taxonomická hodnota bývá sporná.
Ekologie: Roste na loukách, mezích, travnatých svazích, na okrajích komunikací nebo v příkopech na půdách vlhčích, hlinitých až hlinitojílovitých, kyselých až neutrálních, živinami chudých až středně bohatých. Kvete od května do července, druhé kvetení někdy probíhá v říjnu a listopadu, v roce 2013 pozoroval autor úspěšně se vyvíjející květenství i v prosinci.
Popis: Vytrvalá, měkce chlupatá bylina s přízemní růžicí listů. Výběžky nadzemní, vzácně i podzemní, někdy rostliny bez výběžků, nadzemní výběžky krátké nebo prodloužené, nejčastěji s nahloučenými, podlouhle obkopinatými nebo podlouhle eliptickými listy, podzemní výběžky snadno lámavé, s listy šupinovitými. Lodyha přímá, nejčastěji 30–50 cm dlouhá, obvykle jednoduchá, dutá a lehce smáčknutelná, odspodu až k inserci nejdolejšího lodyžního listu s hustými měkkými až 7 mm dlouhými jednoduchými chlupy a s ojedinělými hvězdovitými chlupy, ve střední části s četnými 2–6 mm dlouhými bělavými jednoduchými chlupy s krátkou černou bazální částí, roztroušenými tmavými stopkatými žlázkami a roztroušenými hvězdovitými chlupy, pod květenstvím s roztroušenými, obvykle do 4 mm dlouhými jednoduchými chlupy s černou částí sahající do 1/4 délky nebo celými černě naběhlými, četnými až hustými stopkatými žlázkami a hustými hvězdovitými chlupy. Listy celokrajné, s navzájem oddálenými mukronátními žlázkami nebo vzácně drobně zubaté, oboustranně s hustými měkkými světlými 2–4 mm dlouhými jednoduchými chlupy, na rubu s četnými hvězdovitými chlupy, na líci bez nich nebo pouze ojediněle na střední žilce, trávově zelené, nikdy nasivělé, listy přízemní růžice nejčastěji v počtu 2–4, řapíkaté, 8–15 cm dlouhé, 1–4 cm široké, s čepelí podlouhle obkopinatou, obkopinatou až podlouhle eliptickou, na vrcholu zaokrouhlenou až špičatou, postupně se zužující v křídlatý řapík, lodyžní listy v počtu 2–4, nejdolejší tvarem i velikostí připomínající listy přízemní růžice, střední lodyžní list obvykle mnohem menší, přisedlý, podlouhle eliptický až podlouhle obkopinatý, špičatý, horní lodyžní listy malé, čárkovité. Úbory malé, nejčastěji v počtu 10–30, skládající stažené, latovité vrcholíky, akladium 2–10 mm dlouhé, stopky úborů s roztroušenými až četnými 2–4 mm dlouhými jednoduchými chlupy, buď celými černě naběhlými nebo alespoň s černou dolní částí, s četnými až hustými stopkatými žlázkami a hustými hvězdovitými chlupy. Zákrov válcovitý, 7–8 mm dlouhý, zákrovní listeny čárkovitě kopinaté, tupé až tupě špičaté, s četnými, obvykle tmavými (nebo alespoň s tmavou dolní částí) jednoduchými chlupy, roztroušenými až četnými stopkatými žlázkami a roztroušenými hvězdovitými chlupy, černozelené, méně často až žlutozelené, vnitřní světleji lemované. Květy jazykovité s ligulou plochou, až 9 mm dlouhou, sytě žlutou, vzácně liguly okrajových květů na vnější straně málo zřetelně červeně podélně proužkované, čnělka a bliznová ramena hnědožluté až černožluté. Plodem je hnědočerná nažka.
Záměny: Podobný chlupáček klubkatý (Pilosella glomerata), který je od popisovaného druhu odvozený, se liší chlupy v dolní části lodyhy kratšími než průměr lodyhy, obvykle užšími přízemními listy, květenstvím alespoň v horní části okolíkovitě staženým, líci listů s alespoň ojedinělými hvězdovitými chlupy a obvykle žlutými čnělkami. Velmi podobným druhem je i chlupáček oněžský (Pilosella onegensis), původně poddruh jestřábníku trsnatého, v současném pojetí vyčleněný a postavený na úroveň hlavního druhu. Rostliny tohoto druhu jsou krátce chlupaté a mají úzce válcovité zákrovy a zejména podzemní, snadno lámavé výběžky. V hybridogenních taxonech a hybridech se jestřábník trsnatý projevuje obvykle tmavými zákrovy, četnými až hustými stopkatými žlázkami na stopkách úborů a zákrovech, tmavými jednoduchými chlupy v horní části lodyhy, na větvích květenství a zákrovech a tmavými čnělkami, často i kratičkými stopkatými žlázkami na okraji lodyžních listů.
Poznámka: Chlupáček trsnatý je hlavním druhem, od něhož jsou odvozeny více než dvě desítky druhů vedlejších. Většina synonym uváděných v naší literatuře odpovídá době, kdy byl chlupáček trsnatý slučován s chlupáčkem oněžským (Pilosella onegensis), o kterém je krátce pojednáno výše. Tato synonyma pocházejí převážně z východní části areálu (z Ruska a Sibiře), tedy z oblastí, kde je pod těmito jmény určen materiál prokazatelně přiřaditelný k Pilosella onegensis.
Fotografováno dne 27. 10. 2013 (Česko, Čechy, v Buštěhradu). Za pomoc při determinaci druhu děkuji Františku Krahulcovi.