Hildegarda z Bingenu (Hildegard von Bingen) se narodila v Bermersheimu nebo v Niederhosenbachu dne 16. září 1098, zemřela 17. září 1179 v Rupertsbergu u Bingenu. Německá řeholnice, léčitelka.

Hildegarda z Bingenu

V osmi letech byla dána jako oblata (věnována Bohu) do benediktinského kláštera sv. Disiboda u Bingenu. Od dětství prý mívala vidění, celý život byla churavá. V 38 letech (1136) se stala abatyší po smrti Jutty ze Spanheimu. Cestovala po Německu i jinde, založila dva kláštery (Ruppertsberg 1150, Einbingen 1165). Znala se s významnými osobnostmi své doby, například s papežem Eugeniem III., papežem Anastaziem IV., císařem Fridrichem I. Barbarossou, Bernardem z Clairvaux a dalšími. Skládala církevní skladby, je autorkou mnoha knih (diktovala je) o svých viděních.
K jejím pracím patří Scivias (30 vidění), De Operatione Dei, Liber Vitae Meritorum, Ordo virtutum, Symphonia armoniae celestium revelationum. Věnovala se léčitelství, v práci Physica neboli Liber subtiliatum diversarum naturarum creaturarum se věnovala rostlinám, jedná se o encyklopedii léčivých rostlin, jejich použití v lidové medicíně, jsou zde zaznamenány charakteristiky některých německých rostlin a zvířat. Současné znalosti medicíny shrnuje práce Causae et curae neboli Liber compositae medicinae de aegritudinum causis, signis atque curis.
Zajímala se nejen o léčivé vlastnosti rostlin, ale i živočichů, kamenů, minerálů. Součástí léčení u ní byl vždy vztah k Bohu, používala i své zážitky ze zjevení. Z dnešního hlediska jsou některé její předpisy mylné. Nebyla nikdy svatořečena, přesto je v Německu uctívána jako světice.

Na její počest byl pojmenován rod Hildegardia Schott ex Endl., Malvaceae.