Syn.: Sterculia erythrosiphon Baill., Tarrietia erythrosiphon (Baill.) Hochr.
Čeleď: Malvaceae Juss. – slézovité; Sterculiaceae Vent. – lejnicovité
Hildegardia erythrosiphon
Rozšíření: Endemit západního Madagaskaru, vyskytuje se podél téměř celého západního pobřeží ostrova od města Antsiranana na severu až po Toliaru na jihu. V areálu se rozlišuje několik infraspecifických taxonů v úrovni variet a poddruhů.
Ekologie: Roste v suchých opadavých lesích, objevuje se i na skalách a ve skalních štěrbinách, obvykle na vápencovém podkladu, stoupá do nadmořské výšky okolo 600 m.
Hildegardia erythrosiphon
Popis: Opadavý strom, 10–30 m vysoký, s kmenem dosahujícím až 150 cm v průměru a borkou našedlou, většinou hladkou. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, většinou široce vejčité, 5–26 cm dlouhé a 4,5–25 cm široké, na bázi srdčité, na okraji podvinuté, na vrcholu špičaté, na líci lysé, na rubu s hvězdovitými chlupy. Květy se objevují před listy; květenství je terminální, latnaté; kalich je oranžový až červený, korunní lístky chybí, čnělka je červená, delší než kalich, zakončená žlutou bliznou. Plody jsou stopkaté měchýřky, 5–11 cm dlouhé, obsahují 1–2 semena.
Ohrožení a ochrana: Druh je ohrožován ztrátou vhodných stanovišť, lesními požáry i mýcením lesů, Červený seznam IUCN (2016) jej řadí do kategorie druhů méně dotčených (LC).
Využití: Dřevo stromu je měkké a lehké, používá se k výrobě lodí.
Poznámka: Rod Hildegardia zahrnuje asi 11 druhů, které jsou rozšířeny v tropických oblastech obou zemských polokoulí. Rodové jméno vzdává poctu středověké řeholnici a léčitelce Hildegardě z Bingenu.
Hildegardia erythrosiphon
Hildegardia erythrosiphon
Hildegardia erythrosiphon
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 4. 10. 2016 (Madagaskar, Tsingy de Bemaraha).