Tak, jako na tomto světě nic nežije věčně, není ani geografické rozšíření druhů historicky neměnné. Je otázkou, do jaké míry jsou změny areálu rozšíření zapříčiněny přírodními vlivy a kde se začíná svým destruktivním podpisem uplatňovat lidská činnost. Jisté je, že počet lokalit hlaváčku jarního (Adonis vernalis) se u nás za posledních několik desetiletí dosti snížil, byl proto zařazen k silně ohroženým druhům naší květeny a je také chráněn zákonem. Pokusme se najít starší zprávy o výskytu tohoto druhu u nás.
Adonis vernalis

Adonis vernalis

Projděme si údaje z literatury 19. století. V Názorné květeně c. k. gymnasiálního profesora Františka Polívky najdeme údaj dosti obecný, přesnější jména lokalit zde scházejí:

Polívka, František (1900): Názorná květena zemí koruny české, svazek II. Rostliny prostoplátečné. – nákladem R. Prombergra, v Olomouci.
Roste v některých krajích Čech (zejména ve středním a západním Polabí, jakož i ve středním poříčí Ohře a poříčí Bělé) a v jižní Moravě na slunných (nejraději vápenitých) stráních a na pastvinách.
_______

Značně podrobnou zprávu o rozšíření hlaváčku jarního přináší c. k. profesor při vyšším českém gymnásiu František Formánek ve své Květeně. Vyjmenovává však – jak je již z názvu jeho díla jasné – jen lokality moravské. Přesto je Formánkův zápis velmi cenným pramenem, jistě by bylo zajímavé pokusit se právě tyto více než sto let staré Formánkovy údaje prověřit v současnosti. Je jistě velmi zajímavé, že zde najdeme i lokality, na kterých se dnes již hlaváček nevyskytuje. Některé z nich jsou i sporné, například akademická Květena České republiky (I. díl, Academia, Praha 1997, strana 471) hodnotí všechny Formánkovy lokality z Uherskohradišťska jako nedoložené:

Formánek, Edvard (1887): Květena Moravy a rakouského Slezska. – Nákladem spisovatelovým, v Brně, 1474 stran.
Suché pastviny, výslunné a travnaté kopce, světlá křoví, průhony, ve střední a jižní části porůznu.
V brněnském kraji: u Borkovan a v údolí Oslavy u Ivančic, u Klentic a Hovoran, u Nov. vsi, kraj lesní Líchy u Klobouk, u Milovic a v lesích u Kobeřic směrem ku Ždánicům, u Týnce, u Čejče, na Polavských kopcích, Koldy u Uherčic a les u Mal. Němčic, Hustopeč, Šitbořice, Stráň u Morkůvek, Krumvíř, Korouhvička a Obecný les u Kobylí, Velk. Pavlovice, Dubňany, kopec Adamec u Želetic, Větrník u Dražovic, kamenité stráně poblíž hřbitova u Dambořic, Velk. Lovčice, Dražůvky.
Ve Znojemsku: u Mikulova, v lese Hoja u Hrušovan a v Purkrábce mezi Suchohrdlím a Těšaticemi, na jednom výslunném svahu přehojný.
V uh.-hradištském kraji: u Starého města a u Velehradu, Zdounky.
_______

Zabrousíme-li o nějaké to desetiletí ještě hlouběji do historie a otevřeme rozsáhlé dílo Ladislava Čelakovského, může se seznámit s výskytem hlaváčku jarního v lokalitách českých.

Čelakovský, Ladislav (1868): Prodromus květeny české obsahující popisy a posud známé rozšíření cévnatých rostlin v království českém samorostlých a vůbec pěstovaných. – Komitét pro přírodní vyskoumání Čech, Praha, strana 402-403.
Duben, květen. Na suchých travnatých kopcích, průhonech, na pokraji lesním v teplejší pahorkatině severní poloviny země, roztroušený, leč obyčejně pospolitý.
U Prahy: v Podbabě hojně, spořeji u Libšic! háj Lutovník mezi Kralupy a Lešany (Gintl)! okolo Karlštejna a Sv. Ivana! Tetín (Pöch)! Pták u Berouna (Feistmantel). – Nymburk (Všetečka)! Voškovrch u Poděbrad! Kačina u Kutné hory (Pejl)! Odtud na východ schází. Dubá (Watzel)! Mimoň (Lorinser)! Hoř. Beřkovice (Kollasch)! Nové Dvory u Veltrus hojně (Fierlinger). Dvůr Kolešov u Roudnice (Reuss). Klapy u Libochovic (Hackel), Brozany (Neumanu). Litoměřice: u Maličan k hoře Strážičce! Košťálov u Třebenic: na úpatí čedičové hory a nad bažantnicí u Skalky (Mayer). Rokle u Kolozruk (reuss.) Vrch u ranné blíž Loun! Bukovický vrch v údolí Běliny (Hampel)! Bohosudov (Reuss.), Teplice pod zámeckým vrchem (Eichler). Bílina! Úpatí hory Sedlické (Eichler). Rudelsdorf u Mostu (Štika)!
Adonis vernalis