Jozef Ľudovít (Ľudevít) Holuby se narodil dne 25. března 1836 v Lubině, zemřel 15. června 1923 v Pezinku. Slovenský botanik.

Holuby

Pocházel z rodiny evangelického kněze, který ho od dětství vedl k zájmu o přírodu. Střední školu navštěvoval nejdříve v Modře, později evangelické lyceum v Bratislavě. Jako student se setkal např. s geologem Dionýzem Štúrem. Už na střední škole se začal zajímat o botaniku a uveřejnil své první práce. V letech 1855–58 studoval teologii, v letech 1858–59 působil jako vychovatel, v roce 1860 získal stipendium na evangelické teologické fakultě ve Vídni. V letech 1860–61 byl kaplanem ve Skalici, od roku 1861 do roku 1909 působil jako farář v Zemianském Podhradí, pak odešel na odpočinek ke své dceři do Pezinku.
Zabýval se výzkumem flóry (floristikou) v okolí svých působišť, především v Bošáckej dolině a okolí Pezinku, v Tematínských kopcích, na Považském Inovci a v přírodní rezervaci Šúr u Svätého Jána. V oboru systematické botaniky se věnoval obtížnému rodu ostružiník (Rubus).
Vědecké a popularizační činnosti se věnoval mnoho let, publikoval botanické příspěvky v ročenkách přírodovědeckých spolků v Bratislavě a Trenčíně, v Letopise Matice slovenskej, ale i v zahraničních časopisech (Östereichische botanische Zeitschrift, Deutsche botanische Zeitschrift). Současně byl v letech 1877–1909 předsedou Prírodovedeckého spolku župy trenčanské. Patřil k zakládajícím členům Matice slovenskej a členem mnoha domácích i zahraničních vědeckých společností. V roce 1922 získal čestný doktorát přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Napsal a v roce 1888 vydal svou největší botanickou práci Flora des Trencsiner Comitates (Kvetena župy trenčianskej, v němčině, nejdřív po částech v ročenkách Prírodovedeckého spolku v Trenčíně), 1892 Niečo o maliníkoch Bošáckej doliny (ve Slovenských pohľadoch). Také psal práce historické a sbíral pohádky, pověsti a etnografické materiály. Část jeho rukopisné pozůstalosti je uložena v Literárním archívu Matice slovenskej. Neuveřejněný zůstal např. seznam hub z okolí Zemianského Podhradí (1876–84).
Holuby
Zůstaly po něm tři herbáře – první s více než 12 tisíci exempláři je v Bukurešti, druhý (z okolí Trenčína) pro Slovenskou muzeální spoločnosť v Martině je dnes v Prírodovednom múzeu Slovenského národného múzea v Bratislavě, třetí s rostlinami z okolí Pezinku v herbářích katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze. Sbírka mechů (asi 3 tisíce položek) je uložena v Rumunsku, v Kluži.
V roce 1897 se stal členem Národopisné společnosti československé, byl dopisujícím členem České akademie věd a umění, stal se prvním čestným členem Československé botanické společnosti.
Standardní botanická zkratka je HOLUBY.
Na jeho počest se používá jméno druhu nebo vnitrodruhového taxonu ve tvaru holubyi nebo holubyana, např. Ophrys holoserica subsp. holubyana.
Ophrys holoserica subsp. holubyana