Syn.: Scilla hispanica Mill., Scilla campanulata Aiton, Endymion hispanicus (Mill.) Chouard, Endymion campanulatus Willk., Scilla non-scripta (L.) Hoffmans. et Link subsp. hispanica (Mill.) Ietsw., Usteria disperma Medik.
Čeleď: Asparagaceae Juss. – chřestovité; Hyacinthaceae Batsch – hyacintovité
Hyacinthoides hispanica
Rozšíření: Západní Mediterán, tedy jihozápadní Evropa a severozápadní Afrika – Portugalsko, Španělsko, jižní Francie, Maroko a Alžírsko. Pěstuje se v západní, střední i jižní Evropě, také v Severní Americe, v některých oblastech i zplaňuje a občas se dokonce invazně šíří (např. Velká Británie).
Ekologie: Ve své domovině roste ve světlých lesích, v lesních lemech a křovinách, na půdách živinami bohatých, spíše kyselých, šíří se v okolí lidských sídel a zahrad, také kolem silnic i cest.
Hyacinthoides hispanica
Popis: Vytrvalá bylina s podzemní cibulkou, 20–40 cm vysoká. Listy (4–8) jsou úzce kopinaté až kopinaté, 20–50 cm dlouhé a 10–35 mm široké, lesklé. Květní stvol je přímý, bezlistý. Květy v 4–16květém hroznu, poupata jsou nejprve vzpřímená, květy pak nící, koruna je zvonkovitá, 1,5–2 cm dlouhá, světle modrá. Kvete od dubna do května. Plodem je tobolka.
Taxonomická problematika: Rod Hyacinthoides Heist. ex Fabr. byl oddělen od rodu Scilla. Kromě popisovaného druhu se v západní Evropě vyskytuje ještě druh Hyacinthoides non-scripta (L.) Chouard ex Rothm., v Mediteránu také H. italica (L.) Rothm. Na společných lokalitách Hyacinthoides hispanica a H. non-scripta se objevuje i jejich kříženec H. ×massartiana Geerinck (např. Belgie).
Kromě nominátního poddruhu je u H. hispanica rozlišován ještě poddruh H. h. subsp. algeriensis (Batt.) Förther et Podlech.
Poznámka: Jedná se o velmi dekorativní a spolehlivě mrazuodolnou rostlinu. Kromě modrokvětých rostlin najdeme v kultuře často i kultivary bílé a růžové.
Hyacinthoides hispanicaHyacinthoides hispanica
Hyacinthoides hispanica
Fotografováno dne 10. 5. 2009 (Průhonice, Dendrologická zahrada Výzkumného ústavu Silva Taroucy).