Syn.: Hydrangea anomala D. Don subsp. petiolaris (Siebold et Zucc.) E. M. McClint., Hydrangea bracteata Siebold et Zucc., Hydrangea cordifolia Siebold et Zucc., Hydrangea scandens Maxim., Hydrangea tilaefolia H. Lév.
Česká jména: hortenzie řapíkatá, hortenzie pnoucí (Mareček 1996)
Čeleď: Hydrangeaceae Dum. – hortenziovité
Hydrangea petiolaris
Rozšíření: Východoasijský druh, který se vyskytuje na všech hlavních japonských ostrovech, Sachalinu i Kurilských ostrovech a na Korejském poloostrově.
Ekologie: V domovině roste na vlhkých lesních stanovištích, pne se po stromech a skalách.
Hydrangea petiolaris
Popis: Opadavý popínavý keř s přilnavými vzdušnými kořínky, který může šplhat do výšky 5–20 m. Letorosty jsou lysé nebo chlupaté, borka starších výhonů je odlupčivá. Listy jsou řapíkaté, okrouhle vejčité nebo eliptické, 5–10 cm dlouhé a 3–7 cm široké, na bázi zaoblené až srdčité, na vrcholu špičaté, na okraji pilovité, lesklé, na rubu v úhlech žilek s malými svazečky chlupů. Fertilní květy vyrůstají v plochém chocholičnatém květenství, které je 15–25 cm široké, na okraji je lemováno sterilními květy až 3 cm širokými. Vykvétá od června do července. Plodem je tobolka.
Využití: Keř lze pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Potřebuje silnou podpěru, po které by se mohl pnout, může se dobře uplatnit při ozeleňování skal, sloupů a zdí.
Poznámka: Nejstarší a také největší jedinec tohoto druhu u nás je pěstován v parku v Průhonicích. Tato hortenzie zde byla vysazena na skálu v roce 1927, pod ní je v současnosti umístěna pamětní deska věnovaná hraběti Silva-Taroucovi.
Hydrangea petiolaris
Hydrangea petiolaris
Hydrangea petiolaris
Fotografováno dne 4. 6. 2011 (Průhonice).