Syn.: Hypericum decorticans Planch. ex Wedd., Hypericum meridense Steyerm.
Čeleď: Hypericaceae Juss. – třezalkovité
Rozšíření: Nevelký areál se rozkládá ve vysokých Andách na pomezí Kolumbie (dep. Santander) a Venezuely (státy Mérida a Táchira).
Ekologie: Stanovištěm je kamenité nebo křovinaté páramo nebo bambusové porosty kolem horní hranice lesa v nadmořské výšce 2600–4200 m.
Popis: Stálezelený keř nebo malý stromek, dorůstá výšky 0,5–4 m; větvičky jsou přímé, v mládí hranaté, později se zaoblují. Listy jsou vstřícné, přisedlé, eliptické až obkopinaté, 4–15 mm dlouhé a 1,5–4 cm široké, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu obvykle krátce zašpičatělé. Květy jsou 5četné, vyrůstají jednotlivě na koncích výhonů, řidčeji i na krátkých postranních větvičkách; květní stopky jsou 1–9 mm dlouhé; kališní lístky jsou vejčité až kopinaté, 4–9 mm dlouhé, s 5–7 žilkami; korunní lístky jsou obkopinaté až obvejčité, (0,6–)0,8–1,5 cm dlouhé, sytě žluté až žlutooranžové, někdy na okrajích načervenalé; tyčinek je 65–120, jsou 5–8 mm dlouhé; čnělky jsou 3. Plody jsou vejcovité až téměř kulovité tobolky 4–6 mm dlouhé.
Poznámka: Velmi blízce příbuzná je kostarická endemická třezalka Hypericum irazuense, s níž byl tento druh dříve spojován.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 7. 1. 2016 (Venezuela, Sierra Nevada de Mérida, svahy Pico Bolívar).