Syn.: Biauricula sempervirens (L.) Bubani, Iberis garrexiana All., Iberis serrulata Vis.
Česká jména: iberka vždyzelená, štěničník vždyzelený (Kubát 2002)
Slovenská jména: iberka vždyzelená (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité
Iberis sempervirens
Rozšíření: Druh je původní v jižní Evropě, severozápadní Africe a jihozápadní Asii – od Maroka a severovýchodního Španělska přes Itálii a Balkán až po jižní Turecko a Sýrii. Pěstuje se jako okrasná rostlina i v severněji položených oblastech Evropy a v Severní Americe, může zde i zplaňovat (např. Británie, USA aj.).
Ekologie: Vyhledává vápencové skály, škrapy a horské hřebeny i balvanité travnaté stráně v nadmořské výšce od 1200 až do 2300 m. Kvete od dubna do června.
Iberis sempervirens
Popis: Stálezelený polokeř, 25–30 cm vysoký, lysý, s četnými sterilními listovými růžicemi a výhony. Lodyhy jsou alespoň ve spodní části dřevnaté, vystoupavé, květonosné postranní výhony jsou bylinné, vystoupavé až přímé, pružné. Listy jsou střídavé, přisedlé, úzce kopisťovité, až 6 mm dlouhé a 3–5 mm široké, celokrajné, tupé, temně zelené, hladké, lesklé. Vrcholové květenství je hroznovité, o průměru 25–40 mm, květy jsou 4četné, kališní lístky jsou 3–4 mm dlouhé, korunní lístky jsou bílé, dva vnější korunní lístky jsou mnohem většími než vnitřní. Plody jsou oválné, široce křídlaté šešulky, 6–7 mm dlouhé.
Využití: Pěstuje se jako poměrně nenáročná skalnička v několika zahradních odrůdách.
Iberis sempervirens
Iberis sempervirens
Iberis sempervirens
Iberis sempervirens
Iberis sempervirens
Iberis sempervirens
Fotografováno od 28. do 31. 5. 2014 (Černá Hora, v oblasti Durmitoru a Komovi).