Syn.: Eupatorium exacoides G. Don ex Baker, Ichthyothere cunabi Mart., Ichthyothere curvifolia Moricand, Latreillea integrifolia var. cynanchoides Sch. Bip., Rolandra terminalis Spreng., Torrentia quinquenervis Vell.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Ichthyothere terminalis
Rozšíření: Druh severu Jižní Ameriky, vyskytuje se v oblasti od východní Kolumbie přes Guyany a Amazonii až po východní Brazílii a severní Bolívii.
Ekologie: Roste v travnaté savaně, na stanovištích spíše vlhkých, objevuje se i v galeriových lesích, v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1400 m.
Ichthyothere terminalis
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou vystoupavou až přímou, 30–80(–150) cm dlouhou, větvenou, někdy červeně naběhlou, lysou. Listy jsou vstřícné, přisedlé, podlouhle kopinaté, 10–13 cm dlouhé a 3–4 cm široké, na okraji oddáleně pilovité až zubaté, lysé. Vejcovité úbory vyrůstají v terminálních svazečcích po 3–10, jsou přisedlé; zákrovní listeny v několika řadách, jsou vejčité, lysé, bělavé; vnější samičí fertilní květy jsou 3–4, vnitřních oboupohlavných, leč funkčně samčích květů je zhruba 20, koruny jsou bílé. Plody jsou nažky.
Využití: Rostlina obsahuje jedovatý ichthyothereol, na dolním toku Amazonky se z ní údajně připravovaly otrávené návnady, které se používaly při rybolovu.
Poznámka: V rodě Ichthyothere najdeme zhruba 25 druhů, všechny pocházejí z tropických oblastí Střední a Jižní Ameriky.
Ichthyothere terminalis
Ichthyothere terminalis
Ichthyothere terminalis
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 5. 1. 2016 (Venezuela, Gran Sabana, El Oasis).