Iconographia plantarum: Agrostemma githago L.


Soupis pramenů:

  • Herbarius, Mainz: Peter Schöffer, 1484: Nigella
  • Gart der Gesundheit, Augspurg: Hamsen Schoensperger, 1487: Nigella
  • Ortus sanitatis, Mainz: Jacob Meydenbach, 1491: Nigella
  • Černý: Knieha lékařská, 1517: Nigella (kmín černý, něm.: Schwarz kumel)
  • Brunfels: Herbarium vivae eicones, 1530: Nigella (a také Gith, něm.: Ratten – je to ale jen název kapitoly, jmenuje několik druhů a samotný koukol nazývá Pseudomelanthion)
  • Fuchs: Historia stirpium, 1542: Lolium (něm.: Ratten, Kornegelle)
  • Bock: Kreuter Buch, 1546: Githago rose marinae 6. genus (něm.: Großen Raden)
  • Lonitzer: Botanicon, 1551: Pseudomelanthium
  • Mattioli: Commentarii in libros sex Pedacii Dioscoridis de medica materia, 1554: Pseudomelanthium
  • Mattioli (Hájkův překlad): Herbář jinak bylinář, 1562: Pseudomelanthium (falešný kmín černý, něm.: Unkraut)
  • Dodoenus: Cruydebock, 1563: Anthemon, Nigellastrum (niz.: Negelblomen)
  • Lobel: Plantarum seu stirpium historia, 1576: Pseudomelanthium
  • Caesalpino: De plantis libri XVI, 1583: Lychnis (alia inter triticum)
  • Tabernemontaneus: Neu vollkommentlich Kreuterbuch, 1591: Lichnis arvensis (něm.: Raden)
  • Bauhin: Phytopinax, 1596: Lychnis segetum
  • Besler: Hortus Eystettensis, 1613: Pseudomelanthium
  • Morison: Plantarum historiæ universalis Oxoniensis, 1680: Lychnis hirsuta segetum major
  • Ray: Historia generalis plantarum (tom. 2), 1693: Lychnis segetum major
  • Boerhaave: Index alter plantarum quae in Horto Academico Lugduno-Batavo aluntur, 1720: Lychnis segetum major
  • Linné: Genera plantarum, 1737: Agrostema
  • Linné: Hortus cliffortianus, 1737: Agrostemma
  • Linné: Species plantarum,1753: Agrostemma githago

Kam pohlídneš Pane voukol, já už zasil černej koukol…

Koukol, jako věrný průvodce obilí, byla rostlinka lidem odedávna dobře známá, proto se s ní můžeme setkat také ve většině středověkých a renesančních herbářů. Podle vyobrazení se dá celkem snadno poznat – vstřícné listy, kališní cípy dlouhé, zřetelně přesahující korunní lístky, později se přidávají i drobné chloupky. Jenže… problém nastává, pokud se snažíme nalézt koukol podle jména. Pro polní plevele se totiž mezi lidem často užívalo jedno společné označení, problém pak byl, které rostlině v herbáři toto jméno vlastně přiřknout. V důsledku toho pak docházelo k různým nedorozuměním, a tak byl koukol (Agrostemma githago) zaměňován třeba s černuchou (Nigella arvensis) nebo s jílkem (Lolium temulentum).
V prvních tištěných herbářích nalezneme tedy koukol jako Nigellu (řecky Melanthium nebo Gith). S černuchou byl dáván do spojitosti nejen díky tomu, že oba tyto druhy rostly společně mezi obilím v polích, ale také díky podobným, výrazně černým semenům. Popisy jsou dosti vágní, někdy chybí úplně a text je pouze výčtem léčivých účinků rostliny, těžko pak tedy s jistotou říct, jakou rostlinu měl autor vlastně na mysli.
I v prvním českém tištěném herbáři Jana Černého se ilustrace koukolu objevuje pod jménem Nigella, česky „kmín černý“. To, že má květ „pobělavé modrosti“ by ale svědčilo spíše pro černuchu.
Ilustrace koukolu označená jako Nigella se vyskytuje dokonce ještě u Brunfelse, v kapitole ovšem cituje i jiné autory a popisuje několik různých druhů, přičemž jeden z nich určitě koukol bude: Je ještě jiný druh Githu, který roste v roztroušeně v obilí a Pseudomelanthion se má zváti a Githago, listy nese podlouhlé, květ purpurový, semena a celý plod velký jako Melanthium, ale ne vonný.
Jméno Pseudomelanthium uvádí i Mattioli ve svém Herbáři a jasně říká, že se mýlí všichni, kdo označují koukol jako Melanthium a připojuje patřičné obrázky. Vcelku zdařile se při překladu Mattioliho Herbáře do češtiny s koukolem vypořádal i Tadeáš Hájek z Hájku. Přebírá Černého pojmenování „kmín černý“ pro černuchu, pro koukol potom uvádí jméno „falešný kmín černý“: Jest ještě mimo tyto Kmíny černé, jiný, kterýž Pseudomelanthium slove, to jest falešný Kmín černý: Ale my mu říkáme Koukol. Roste sám od sebe mezi obilím. List má chlupatý. Stéblo dlouhé. Květ brunátný … Situace se tedy poněkud vyjasňuje a dále je již koukol od černuchy jasně odlišován.
Ještě jeden polní plevel ale trochu mate při správném určení koukole, a to jílek mámivý (Lolium temulentum). Pokud se u Hájka podíváme do kapitoly O koukolu, nalezneme pod tímto označením právě jílek. Zvláště v našem prostředí bylo asi označení koukol užíváno pro jílek často, z toho plyne i možnost, že některé jílkové otravy jsou neprávem přisuzovány koukolu.
Leonhart Fuchs to udělal opačně a koukolu přiřadil jméno Lolium, za což si ale vysloužil tvrdou kritiku Mattioliho: Leonhart Fuchs tvrdí (a ukazuje ve svém slavném herbáři), že Pseudomelanthium, které mezi žitem hojně roste, je správně Lolium …ale Lolium nese klasy, ne kalich a hlavičky jako černucha nebo mák … Fuchs v případě Lolia tak chyboval snad proto, že když toto psal, jedl chléb s příměsí jílku … chléb, ve kterém je jílek totiž působí pitomost a jakoby opilost a ospalost.
Když se tedy vyjasnily zmatky ohledně správné determinace, koukol, černucha a jílek se rozcházejí. V prvních systematických dílech je koukol zařazen do sousedství hvozdíků a označován jako Lychnis (Caesalpino, Bauhin). Linné mu pak přiřkne jméno Agrostemma.

Schöffer

Herbarius, Mainz: Peter Schöffer, 1484: Nigella

GartOrtus
Gart der Gesundheit, Augspurg: Hamsen Schoensperger, 1487: Nigella
Ortus sanitatis, Mainz: Jacob Meydenbach, 1491: Nigella

Černý

Černý: Knieha lékařská, 1517: Nigella
Černý uvádí ilustraci koukolu pod jménem Nigella neboli „kmín černý“. Kapitola označená jako „Koukol polnie“ je ukázkou dokonalého zmatku v přiřazování popisu, názvu a ilustrace. Latinské jméno Lolium je ještě v pořádku – koukol se asi opravdu říkalo spíše jílku, jak později ukazuje i Hájkův překlad Mattioliho herbáře, ale popis ukazuje opět spíš na koukol, navíc německý název Kicher, je označení pro nějakou bobovitou rostlinu (Megenberg, Bock), korunu všemu nasazuje ilustrace, která nepřipomíná ani koukol, ani jílek, nicméně navlas stejná se vyskytuje také v kapitole „Ožanka menší“.

Brunfels

Brunfels: Herbarium vivae eicones, 1530: Nigella

FuchsFuchs

Fuchs: Historia stirpium, 1542: Lolium
Fuchs: Primi de stirpium historia, 1545: Lolium recentiorum

Bock

Bock: Kreuter Buch, 1546: Githago rose marinae 6. genus

Lonitzer

Lonitzer: Botanicon, 1551: Pseudomelanthium

Mattioli"
Mattioli (Hájkův překlad): Herbář jinak bylinář, 1562: Pseudomelanthium
Mattioli: Commentari in lobros sex Pedacii Dioscoridis de Materia Medica; vydání Venezia 1569.

DodoensLobel

Dodoenus: Cruydebock, 1563: Nigellastrum
Lobel: Plantarum seu stirpium historia, 1576: Pseudomelanthium

Tabernaemontanus

Tabernemontaneus: Neu vollkommen Krauterbuch, 1591: Lychnis arvensis

Huber

Mattioli (Huberův překlad) Herbář, 1596: Pseudomelanthium

Besler

Besler
Besler: Hortus Eystettensis, 1613: Pseudomelanthium

Morison: Plantarum historiæ universalis Oxoniensis, 1680: Lychnis hirsuta segetum major

Ray
Ray
Ray: Historia generalis plantarum (tom. 2), 1693: Lychnis segetum major

Boerhaave
Boerhaave: Index alter plantarum quae in Horto Academico Lugduno-Batavo aluntur, 1720: Lychnis segetum major

Linné
Linné: Genera plantarum, 1737: Agrostema

Linné
Linné: Hortus cliffortianus, 1737: Agrostemma