Soupis pramenů:

  • Plinius: Historia Naturalis XXV. 1. století: Apollinaris, Altercum, Altercanginon, Hyoskyamos
  • Pseudo-Apuleius: De medicaminibus herbarum liber, sive Herbarius; Manuskript, Bibliothèque nationale de France, Département des Manuscrits, Latin 6862; 9. století: Simphoniaca, Hyoscyamus
  • Pseudo-Apuleius, Herbarius. En andere teksten. Manuskript, Den Haag, MMW, 10 D 7; Francie, asi 900–1000: Simphonice, Hiosciamum, Laterculum, Pitonion, Tiambrion, Siccanaron, Galion, Typhonion, Safo, Bellinoton
  • Pseudo-Apuleius, Dioscorides, Herbals (extracts), etc. Manuskript, Oxford, Bodleian Library, MS. Bodl. 130; Anglie, Bury St. Edmunds, pozdní 11. století: Hiosciamum, Laterculum, Pitonion, Tiambrion, Saccanaron, Galion, Trifonion, Safon, Bellinoton
  • Pseudo-Apuleius, Herbal. Manuskript, Oxford, Bodleian Library, MS. Ashmole 1431; Anglie, St. Augustine’s abbey, Canterbury, asi 1070–1100: Simphoniaca
  • Pseudo-Apuleius: Medical miscellany of a pharmacopeial compilation; Manuskript, British Library, Harley 1585; Holandsko nebo Anglie, 3. čtvrtina 12. století: Symphoniaca
  • Hortus sanitatis; Strassburg, Johann Grüninger, 1485/1486: Jusquiamus, Symphoniaca
  • Gart der Gesundheit; Augspurg, Hamsen Schoensperger, 1487: [H]osquiamus, Simphoniaca
  • Brunfels: Herbarum vivae eicones…; Argentorati 1530: Hyoscyamus, Herba Apollinaris, Faba suilla, Teutonicae
  • Bock: Kreuter Buch, 1546: Hyostyamon, Dioscyamon, Faba suilla, Pythomon, Adamanta, Adamenon, Hypnoticon (něm.: Bülsenkraut, Sawbonen, Schlaffkraut, Dollkraut)
  • Dodoneus: Remberti Dodonaei… trium priorum de stirpium historia…, 1553: Hyoscyamus nigerApollinaris, Faba suilla, Symphoniaca; Hyoscy[a]mus albus; (Hyoscyamus luteus – zobrazen tabák)
  • Mattioli: Commentarii secundo aucti, in libros sex Pedacii Dioscoridis Anazarbei de medica materia, 1559: Hyoscyamus sive apollinaris, Altercum, Bengi, Iusquiamo, Bilsomen, Bilsen, Velenho, Hanebane
  • Mattioli (Hájkův překlad): Herbář jinak Bylinář, 1562: Hyoscyamum (blíjn, něm.: Bülsenkraut)
  • Mattioli (Huberův překlad): Herbář aneb Bylinář, 1596: Hyoscyamus (blín, něm.: Bilsenkraut, Schlaffkraut, Sewbonen, Dollkraut, Rindswurtzel, Zigeunerkraut, jinak též Apollinaris, Faba suilla, Dens caballinus et Altercum, vulgo Iusquiamo, Symphoniaca, Palladia, Herba canicularis)
  • Besler: Hortus Eystettensis, 1613: Hyosciamus albus, Hyosciamus vulgaris

Bylina, která mysl uráží

Blín byl bylinou dobře známou už ve starověku. Pojednával o něm Plinius, Dioscorides i Pseudo-Apuleius. Plinius jej v Historia Naturalis XXV pojmenovává jako Apollinaris, uvádí i řecké jméno Hyoskyamos. Tvrdí, že se u něj rozlišují 4 druhy, z nichž jeden (z Galatie) měl mít dokonce nachový květ a trny. Ve středověku se pro blín často používalo jméno Simphoniaca.
Vlastní vyobrazení blínu ve středověkých a raně novověkých spisech dobře odpovídá popisu, který najdeme v Mattiolově Herbáři (Hájkův překlad, 1562):
List má jako kapusta obdloužený, špičatý, tučný, široký, žilovatý, vůkol zstřihaný jako akant, počervenalý a chlupatý. Proutí mladistvé, tučné, okrouhlé, bílé, bavlnou obvinuté, a ratolestí se na několikero. Květ žlutý. Po něm vycházejí jakési korbelíčky, kteréž nesou v sobě semeno drobné, všeho způsobu jako mák. Kořen bílý, vodnatý a hluboký. Všecka bylina náramně silně voní a mysl uráží.
Zdálo by se tedy, že identifikace blínu na historických vyobrazeních nemůže činit větších problémů, v našem prostředí by se mělo jednat o blín černý (Hyoscyamus niger). Avšak…
Po objevení Ameriky se do Evropy začal přivážet tabák, který už na konci 16. století byl rostlinou v evropských zahradách poměrně dobře známou – Huber přímo uvádí, že tato cizí bylina již nyní u nás v zahradách jest velmi obyčejná. A byl to právě tabák, který část tehdejší vědy přiřadila právě k blínu – poprvé tomu tak bylo snad u Dodonea v roce 1553 (uveden jako Hyoscyamus luteus), v Huberovi (1596) je tabák vyobrazen jako Petum sive Hyoscyamus peruvianus dodonaei (ale i přímo jako Hyoscyamus). Navíc je evidentní, že kromě domácího blínu černého byl v této době dobře znám i blín bílý (Hyoscyamus albus), blín syrský (snad Hyoscyamus aureus) a jakýsi blín zvláštní (Hyoscyamus peculiaris).
V mladší literatuře je již druhová identifikace rodu Hyoscyamus jasná. To vidíme například na Beslerově práci Hortus Eystettensis z roku 1613, kde je rozlišován Hyoscyamus albus a Hyoscyamus vulgaris, zvlášť je pojednáno i o tabáku (Tabacum latifolium, Nicotiana maior augustifolia). Ovšem i zde ještě objevíme pozůstatek dřívějšího chápání tabáku v rámci rodu Hyoscyamus v podobě jména Nicotiana minor seu Hioscyamus luteus.
Přesnou druhovou klasifikaci středověkých vyobrazení blínu musíme tedy označit za nejistou, jednotlivé prameny (tedy i prameny ze severněji položených oblastí Evropy) mohou pojednávat nejen o blínu černém. Kontakty střední Evropy s Mediteránem (především v klášterním prostředí) mohly dokonce zajišťovat přísun jihoevropských druhů i do zaalpské oblasti. Navíc v literatuře 16. století je jistě možné narazit také na záměny blínu a tabáku.

Spolehlivými atributy blínu na starých vyobrazeních jsou výrazně akantovité listy (nezřídka až přehnaně laločnaté), rostliny mají květy i plody, květy jsou často zobrazeny jako zvonkovité a tobolky jsou soudkovité. Kořen bývá často pravostranný, pro středověk charakteristická symetrie je nezřídka silně narušena přítomností jednostranně umístěných květů a plodů. Avšak vidličnaté, již od báze vedené větvení rostliny můžeme pozorovat na řadě vyobrazení rostliny od středověku až do poloviny 16. století.

Pseudo-Apuleius

Pseudo-Apuleius: De medicaminibus herbarum liber, sive Herbarius; asi 9. století: Simphoniaca

Pseudo-Apuleius

Pseudo-Apuleius: Herbarius, asi 900–1000: Simphonice

Pseudo-Apuleius, Dioscorides

Pseudo-Apuleius, Dioscorides: Herbals, pozdní 11. století: Hiosciamum

Pseudo-Apuleius

Pseudo-Apuleius, Herbal, asi 1070–1100: Simphoniaca

Pseudo-Apuleius

Pseudo-Apuleius: Medical miscellany of a pharmacopeial compilation, 3. čtvrtina 12. století: Symphoniaca

Hortus sanitatis

Hortus sanitatis; Strassburg, Johann Grüninger, 1485/1486: Jusquiamus

Gart der Gesundheit

Gart der Gesundheit, Augspurg, Hamsen Schoensperger, 1487: [H]osquiamus

Herbarum vivae eicones

Brunfels: Herbarum vivae eicones…; Argentorati 1530: Hyoscyamus

BockBock
Bock: Kreuter Buch, 1546: Hyostyamon

DodoneusDodoneus
Dodoneus

Dodoneus: Remberti Dodonaei… trium priorum de stirpium historia…, 1553: Hyoscyamus niger; Hyoscy[a]mus albus; (Hyoscyamus luteus – zobrazen tabák)

Matthioli

Mattioli: Commentarii secundo aucti, in libros sex Pedacii Dioscoridis Anazarbei de medica materia, 1559: Hyoscyamus sive apollinaris

Matthioli

Mattioli (Hájkův překlad): Herbář jinak Bylinář, 1562: Hyoscyamum

Matthioli
Matthioli
Matthioli

Mattioli (Huberův překlad): Herbář aneb Bylinář, 1596: Hyoscyamus

Besler

Besler: Hortus Eystettensis, 1613: Hyosciamus albus, Hyosciamus vulgaris

Internetové zdroje:
Bodleian Library
British Library
Museum Meermanno-Westreenianum