Syn.: Pulicaria salicina (L.) J. Presl et C. Presl , Ulina salicina (L.) Optz
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Inula salicina subsp. salicina
Rozšíření: Mírné pásmo Eurasie, od severu Španělska až po Poamuří, severní Čínu a Japonsko (zde patrně v poddruhu I. s. subsp. asiatica), na sever po střední Švédsko, jižní Finsko a Karélii. Na jihu zasahuje do střední Itálie, na sever Balkánu a do oblasti Kavkazu. U nás roste poměrně hojně v teplých oblastech severozápadních, středních a východních Čech, na jižní, jihovýchodní a východní Moravě. V jiných oblastech jen velmi roztroušeně. V některých oblastech chybí, např. v západních Čechách, Podkrkonoší, na severní Moravě a jinde.
Ekologie: Roste ve světlých listnatých lesích, křovinách, na výslunných stráních a slatinných loukách. Půdy vyžaduje střídavě vlhké, hlinité s obsahem humusu. Kvete od června do srpna.
Inula salicina subsp. salicina
Popis: Vytrvalá, 25–80 cm vysoká, většinou lysá bylina. Lodyha je lysá, v dolní části může být roztroušeně chlupatá. Listy jsou podlouhlé nebo kopinaté, k vrcholu znenáhla zúžené. Květní úbory jednotlivé nebo v řídkých chocholičnatých květenstvích. Květy mají 25–55 mm v průměru, žluté. Plodem je nažka, žebernatá, lysá, hnědavě zbarvena s chmýrem.
Taxonomická problematika: U nás se ještě velmi vzácně vyskytuje oman vrbolistý drsný (Inula salicina subsp. aspera) – v současnosti je hodnocen jako nezvěstný taxon. Vyskytuje se pouze na jižní Moravě. Oman drsný občas vytváří křížence s druhy omanu rostoucích na společných lokalitách (hlavně diploidní druhy). Tyto křížence lze najít hlavně opět na jižní Moravě.
Ohrožení a ochrana: Z hlediska ohrožení je oman vrbolistý pravý řazen k vzácnějším druhů naší květeny, které vyžadují další pozornost (C4a). Zákonem chráněným druhem je v Irsku.
Inula salicina subsp. salicinaInula salicina subsp. salicina
Inula salicina subsp. salicina
Fotografováno dne 23. 6. 2007 (Polabské černavy u Mělnické Vrutice).