Kyrgyzstán, Centrální Ťan-šan, údolní systém Inylček

Ťanšanské údolí řeky Inylček, ležící v nejvýchodnější části Kyrgyzstánu a celkově dlouhé přibližně 105 km, lze rozdělit na dvě části: horní východní zaledněnou polovinu údolí a spodní západní nezaledněnou polovinu. Zaledněná, geograficky významnější část je pokrytá stejnojmenným ledovcem, představujícím jeden z nejdelších údolních horských ledovců Eurasie.

Inylček

Tato část má dvě dlouhé samostatné větve, Severní a Jižní Inylček, mezi nimiž je vklíněn hřeben kulminující na východě nápadným pyramidovitým štítem Chan Tengri považovaným ruskými horolezci za nejnižší sedmitisícovku bývalého Sovětského svazu (obvykle je kótována 6995 m).

Inylček

V západní části je ledovec Severního Inylčeku přerušen Merzbacherovým jezerem. Hlavní větev Jižního Inylčeku je zásobována sérií bočních severních ledovcových splazů spadajících z mohutného masivu Pik Pobedy (7439 m) tvořícího část hranice s Čínskou lidovou republikou, resp. její autonomní oblastí Sin-ťiang. Pramenné západně se svažující ledovcové svahy spadají ze zaledněných šestitisícovek mezi oběma sedmitisícovými masivy.

Inylček

Spodní západní, relativně aridní část Inylčeku začíná pod masivní čelní morénou hlavního ledovce ve výšce asi 2900 m n. m. a končí ústím do řeky Sary Džas asi v 2500 m, přičemž toto čtyřistametrové převýšení je plynule rozloženo do délky 50 km, takže zde kalná ledovcová řeka tiše plyne širokým říčním náplavem mnoha měnícími se koryty připomínajícími rozpletený provaz.

Inylček

Tato západní část Inylčeku se svými mohutnými svahy a malými bočními údolími je botanicky velmi bohatou a zajímavou oblastí. To je dáno mimo jiné východo-západní orientací hlavního údolí, kde jižní svahy nad pravým břehem řeky jsou velmi suché, pokryté jen sporou vysokohorskou stepní až téměř pouštní vegetací bez stromů a vyšších keřů (srážkový roční úhrn na dolním Inylčeku je pod 400 mm). Naproti tomu severní svahy jsou členitější a na východě ovlivněné rozložitou zaledněnou horou Pik Nansena (5697 m n. m.) zvedající se právě nad čelní morénou údolního ledovce.

Inylček

Díky tomuto ochlazujícímu a zvlhčujícímu prvku se právě podél severního úpatí této hory i dále podél severních úpatí dolů údolím vyskytují ostrůvky jehličnatých lesů tvořených smrkem Šrenkovým (Picea schrenkiana) a na vlhčích místech četné porosty vyšších keřovitých dřevin tvořených břízou, zimolezy, rakytníkem, vrbami nebo nízkými keři, jako jsou čimišník hřívnatý (Caragana jubata), mochnovec křovitý (Dasiphora fruticosa) nebo tavolník alpínský (Spiraea alpina); na písčinách na dně údolí pak roste židoviník šupinatý (Myricaria squamosa), dřišťál kašgarský (Berberis kaschgarica) nebo mochna Farinopsis salesoviana.

Inylček

Pro ploché dno údolí jsou typické kamenité pelyňkové nebo drnové stepi a písčité biotopy. Bylinná vegetace subalpinských a alpinských biotopů různého typu a expozic je zastoupena mnoha čeleděmi a rody, z nichž některé jsou druhově bohaté. Z nejpočetnějších čeledí zde vynikají hvězdnicovité (Asteraceae) a z rodů svou druhovou pestrostí česnek (Allium).

Inylček

Fotografováno v roce 1989, expedici podpořil Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.