Iridaceae
Iridaceae
POPIS:
Vytrvalé byliny, s oddenkem (např. Sisyrinchium), někdy hlízovitě ztloustlým (např. Iris variegata), případně bazální stonkovou hlízou (např. rody Crocus a Gladiolus); výjimečně s dřevnatějícím nadzemním stonkem (např. rody Witsenia a Nivenia).
Listy jsou převážně monofaciální, mečovité (např. Iris) nebo oblé (např. Bobartia), řidčeji bifaciální (např. Crocus); mohou být pouze přízemní nebo na stonku dvouřadě uspořádané; listová pochva bývá vyvinuta, čepel je celokrajná, se souběžnou žilnatinou bez anastomóz. Palisty a jazýček chybějí.
Květy jsou oboupohlavné, jednotlivé nebo v květenstvích; pokud je vytvořeno květenství, nejčastěji jde o srpek (např. Gladiolus) nebo vějířek (např. Iris); pod květy bývají vyvinuty toulce (pochvovité bezčepelné listeny). Květy jsou uspořádány v kruzích, častěji jsou pravidelné (např. Crocus, ale i Iris), poněkud méně často souměrné (např. Gladiolus nebo Watsonia), jsou stavěné podle čísla 3. Květní obaly tvoří zpravidla dva kruhy a mají charakter okvětí, řidčeji je vnitřní kruh zakrnělý nebo chybí (např. Moraea tripetala); pokud jsou oba kruhy vyvinuty, mohou být stejné (např. Sisyrinchium), nebo i velmi odlišné (např. Iris pumila); okvětí na bázi alespoň kratičce srůstá, ale většinou tvoří zřetelnou okvětní trubku (např. Crocus). Andreceum tvoří 3 tyčinky stojící proti vnějšímu kruhu okvětí, výjimečně je redukováno na 2, třetí je přeměněna na staminodium (Diplarrhena); nitky jsou častěji volné, méně často nitky navzájem do různé míry srůstají, např. v rodu Homeria. Gyneceum je srostlé, tvořené 3 plodolisty; semeník je spodní, trojpouzdrý, výjimečně svrchní a současně jednopouzdrý (Isophysis), placenta je axilární, v pouzdře bývá většinou více vajíček; vajíčka jsou dvouobalná, anatropní; čnělka je často již od báze členěná na 3 ramena, někdy lupenitě rozšířená, barevná, petaloidní (např. v rodu Iris a u některých druhů rodu Moraea). V rodu Nivenia byla zjištěna i heterostylie.
Plody jsou pouzdrosečné tobolky. Jako zásobní pletivo se v semenech nachází endosperm, který obsahuje oleje, zatímco škrob většinou chybí. Semena jsou kulovitá, někdy s masíčky (Iris), polygonální nebo diskovitá, někdy široce křídlatá; u mokřadních druhů často vyplněná vzdušným pletivem (Iris pseudacorus).
Z obsahových látek se občas vyskytují alkaloidy, např. v rodu Moraea (Moraea polystachya je velmi jedovatá zejména pro hovězí dobytek), ale např. i Gladiolus. U některých zástupců byly nalezeny saponiny, např. v rodu Crocus. U všech dosud zkoumaných druhů byla zjištěna C3 fotosyntéza.
IridaceaeIridaceae
IridaceaeIridaceae
ROZŠÍŘENÍ:
Je známo asi 1800–2000 druhů řazených přibližně do 65 (některými autory až 90) rodů. Vyskytují se po celém světě; velmi vzácné jsou v chladných oblastech a ve vlhkých tropech, mnohem více druhů se vyskytuje ve Starém světě než v Novém. Centrum druhové diverzity leží jednak v oblasti od Středozemí přes Blízký východ do Střední Asie; mnoho druhů zde najdeme zejména v rodech Iris a Crocus. Samostatné centrum diverzity leží v jižní Africe – zejména v květenné říši Capensis, která hostí více než 670 druhů. V Capensis jsou kosatcovité třetí druhově nejpočetnější čeledí, nejpočetnější mezi jednoděložnými. Některé tamější rody jsou společné s centrem evropsko-asijským, ale mnohé rody jsou zde endemické, a to i se zcela unikátní znakovou výbavou. Obzvláště velké množství druhů zde najdeme např. v rodech Ixia, Moraea a Gladiolus; rod mečík přesahuje i do dalších území jižní Afriky. K typickým kosatcovitým v Americe patří zejména rody Sisyrinchium, Tigridia a Trimezia.

RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Aristea
Babiana
Belamcanda
Bobartia
Crocosmia
Crocus
Dietes
Ferraria
Freesia
Geissorhiza
Gladiolus
Hermodactylus
Hesperantha
Iris
Ixia
Moraea
Nivenia
Romulea
Sisyrinchium
Sparaxis
Trimezia
Tritonia
Tritoniopsis
Watsonia
Iridaceae
EKOLOGIE:
Poměrně velké a nápadné květy nesou nektária, zejména na bázích okvětních lístků, řidčeji na stěnách semeníku, např. v rodu Ixia). Jsou opylovány především blanokřídlým hmyzem; méně často motýly (např. Gladiolus cardinalis) , některé i ptáky (mnohé druhy rodu Watsonia), u některých se dokonce spekuluje i o opylení větrem. Převážná většina druhů roste na mezických až xerofilních stanovištích, ale některé jsou typicky vlhkomilné, např. Iris pseudacorus. Dávají přednost bezlesí, loukám, stepím apod., ale některé kosatce, např. Iris graminea, mohou růst i ve světlejších typech lesů, z tropických je typicky lesním druhem např. Dietes iridioides.

PŘÍBUZNOST:
Kosatcovité patří mezi jednoděložnými do liliidové větve a řádu Asparagales. Tomuto řádu se ovšem poněkud vymykají absencí fytomelanů v osemení (tato absence se vysvětluje jako druhotná). V řádu patří spíše mezi fylogenticky odvozenější čeledi (redukce v andreceu) a nemají zjevně blízké příbuzné. Na rozdíl od jiných čeledí liliidové větve se vymezení této čeledi prakticky od počátku nezměnilo; za to může svérázné morfologické uspořádání andrecea i gynecea.

VYUŽITÍ:
Mnoho kosatcovitých jsou zahradnicky významné rostliny, zejména zástupci rodů Iris, Crocosmia, Crocus, Gladiolus, Freesia, ale i Tigridia, Sparaxis a další. Sušené blizny druhu Crocus sativus jsou symbolem vzácného koření. V oddencích některých kosatců, zejména druhu Iris florentina, se nacházejí vonné silice, odedávna využívané v parfumerii.
Iridaceae
Iridaceae