Syn.: Evansia chinensis (Curtis) Salisb., Evansia fimbriata (Vent.) Decne., Evansia japonica (Thunb.) Klatt, Iris chinensis Curtis, Iris fimbriata Vent., Iris japonica f. pallescens P. L. Chiu et Y. T. Zhao, Iris squalens Thunb., nom. illeg., Moraea fimbriata (Vent.) Loisel., Xiphion fimbriatum (Vent.) Alef.
Čeleď: Iridaceae Juss. – kosatcovité
Iris japonica
Rozšíření: Východoasijský druh rozšířený v jižní polovině Japonska, ve střední a jižní Číně (od provincie Šan-si na severu až po Jün-nan a ostrov Chaj-nan na jihu, na západě zasahuje do provincie Čching-chaj a východního Tibetu), vyskytuje se také na severu Vietnamu a v severní Barmě.
Ekologie: Roste v lesních lemech, na vlhkých loukách, většinou v nadmořských výškách od 500 do 800 m, v jihozápadní Číně stoupá až do výšky okolo 3400 m (v této oblasti je pravděpodobně nepůvodní). Kvete od března do června.
Iris japonica
Popis: Vytrvalá bylina s podzemním plazivým oddenkem. Přízemní listy jsou mečovité, 25–60 cm dlouhé a 1,5–3 cm široké, zelené, z jedné strany matné, z druhé lesklé, na bázi červeně naběhlé. Květonosná lodyha je přímá, s 5–12 krátkými větvemi při vrcholu; listenů toulce je 3–5, jsou široce kopinaté, 8–15 mm dlouhé; květy jsou stopkaté, vyrůstají po 2–4, dosahují 4,5–5,5 cm v průměru, jsou bledě modré, trubka je 1,1–1,5 cm dlouhá, vnější okvětní cípy jsou obvejčité až eliptické, 2,5–3 cm dlouhé a 1,4–2 cm široké, na okraji zvlněné, zubaté, s modrou a žlutou kresbou, vnitřní cípy jsou odstálé, eliptické až úzce obvejčité, 2,8–3 cm dlouhé a 1,5–2,1 cm široké, na okraji zubaté, zvlněné. Tobolka je elipsoidní, 2,5–3 cm dlouhá, semena jsou hnědá, s arilem.
Využití: Ve východní Asii je tento dekorativní druh kosatce s oblibou vysazován v zahradách a parcích.
Iris japonica
Iris japonica
Iris japonica
Iris japonica
Iris japonica
Fotografovali František Mazáč, v březnu 2012 (Čína, S’-čchuan, E-mej-šan), a Věra Svobodová, dne 25. 4. 2016 (Čína, S’-čchuan, Čcheng-tu).