Syn.: Iris stylosa Desf., Joniris stylosa (Desf.) Klatt, Neubeckia stylosa (Desf.) Alef., Siphonostylis unguicularis (Poir.) Wern. Schulze
Čeleď: Iridaceae Juss. – kosatcovité
Iris unguicularis
Rozšíření: Druh s nesouvislým mediteránním areálem. Celkově se rozlišuje pět infraspecifických taxonů, kromě nominátního poddruhu, který pochází z oblasti severozápadní Afriky, jsou to ještě poddruhy Iris unguicularis subsp. carica z Řecka a I. u. subsp. cretensis z Kréty, dále také dvě variety I. u. var. angustifolia z jižního Řecka a I. u. var. syriaca z východního Středozemí. Druh je uváděn i z jihovýchodní Francie a Itálie, kde zřejmě nebude původní.
Ekologie: Roste na suchých skalnatých svazích a terasách, na kamenitých stanovištích, ve světlých lesích a křovinách, od pobřeží do nadmořské výšky okolo 1500 m. Kvete od prosince do května.
Iris unguicularis
Popis: Vytrvalá bylina s hlíznatým oddenkem, dosahující za květu výšky 10–60 cm. Lodyha je krátká nebo zcela chybí; listy jsou 10–50 cm dlouhé a 1–5 mm široké, ohnuté. Květy jsou jednotlivé, vonné; květní stopka je krátká, listeny toulce jsou bylinné, 6–13 cm dlouhé; květní trubka je 6–20 cm dlouhá, vnější okvětní lístky jsou bělavé, v horní části nafialovělé, se žlutou a nafialovělou kresbou, 45–55 mm dlouhé a 12–25 mm široké, vnitřní lístky jsou nafialovělé, obkopinaté, 45–55 mm dlouhé a 7–10 mm široké. Plodem je tobolka.
Iris unguicularis
Iris unguicularis
Iris unguicularis
Iris unguicularis
Iris unguicularis
Iris unguicularis
Fotografovali Eva a Karel Rencovi, od 19. do 21. 4. 2015 (Řecko, Peloponés, Lambokambos, Kosmas, Sparta) a 25. 4. 2015 (Řecko, Peloponés, okolí Kalamata).