Syn.: Isatis glauca Gilib., Isatis apetala Opiz, Isatis campestris auct. non Steven.
Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité
Isatis tinctoria
Rozšíření: Původním je tento druh ve Středozemí a jihovýchodní Evropě, druhotně se vyskytuje také ve střední Evropě, na Ukrajině a jihu evropského Ruska, v Pobaltí a jižní Skandinávii. Byl zavlečen i na makaronéský ostrov El Hierro, do Severní Ameriky a středního Chile. Na Sibiři a na Dálném východě se vyskytují příbuzné taxony. U nás je jeho výskyt jen druhotný, setkáme se s ním především v teplejších oblastech.
Ekologie: Roste na železničních náspech, ve starých lomech, podél cest i na narušených xerotermních trávnících. Kvete od května do července.
Popis: Jednoletá až krátkověce vytrvalá bylina, zelená až modrozelená, slabě ojíněná, 50–80(–120) cm vysoká, lodyha přímá, v horní polovině větvená, lysá nebo při bázi krátce chlupatá, přízemní listy v růžici, celokrajné, řapíkaté, obkopinaté, až 15 cm dlouhé, lodyžní listy přisedlé, úzce kopinaté. Květenstvím jsou latovitě větvené hrozny, korunní lístky na vrcholu zaokrouhlené, žluté. Plod je podobný nažce, úzce obvejčitý až eliptický.
Využití: Až do 18. století byl boryt používán jako barvířská rostlina, vyráběla se z něj indigová modř.
Poznámka: Druh je značně variabilní, především ve tvaru a velikosti plodu. Na našem území se rozlišují dva poddruhy – I. t. subsp. tinctoria, který má plody 2,5–4,5krát delší než široké a I. t. subsp. praecox s plody 2krát delšími než širokými (tento poddruh je uváděn jen z jediné lokality na jižní Moravě).
Isatis tinctoriaIsatis tinctoria
Isatis tinctoria
Fotografováno v červnu 2005 (Brno, Hády).