Řečeno stroze floristicky je květena severoevropského ostrova Islandu poměrně značně chudá. Setkáme se zde jen se zhruba 490 druhy cévnatých rostlin. Přesto je Island podivuhodná země – ostrov nejen ohně a ledu, země s mnoha evropskými nej.
Na 97 % zdejších rostlin se vyskytuje také v Norsku, 87 % též na Britských ostrovech a jen 66 % v Grónsku. Je tedy evidentní, že na formování zdejší flory má větší vliv subarktická kontinentální Evropa než vzdálenostně bližší Arktida.
Celý Island je vlastně nejvyšším vrcholem Středoatlantského hřbetu, který probíhá středem Atlantského oceánu. Vytvořilo ho magma ze středoatlantského podmořského riftu, kde se od sebe odsouvají eurasijská a severoamerická pevninská deska. Tento hřbet je velmi aktivní oblastí zemské kůry. Kromě sopečné činnosti je zde systém souběžných puklin, oba kontinenty se od sebe vzdalují rychlostí 2 cm za rok.
Na Islandu je přibližně 200 sopek, některé dosud aktivní. Nejznámější islandskou sopkou je Hekla (1471 m n. m.), která o sobě dala naposledy vědět v roce 2000. Lávová pole různého stáří tvoří desetinu plochy ostrova. Se sopečnou činností souvisí přítomnost horkých pramenů, gejzírů, bahenních sopek, výronů plynů jako jsou fumaroly a sulfatary. Ve vnitrozemí ostrova je 11 ledovců – zbytek čtvrtohorního zalednění. Největší ledovec Vatnajökul má mocnost až 1 km a je nejmohutnějším ledovcem v Evropě.
A mezi sopkami a ledovci je krajina s divokými řekami, vodopády, jezery, téměř pustými horami, obrovskými plochami lávových polí, která s menším či větším úspěchem zdolává vegetace.
Obydlená je jen velmi malá část Islandu. Uvádí se, že počet obyvatel je 300 000, z toho 200 tisíc připadá na hlavní město Reykjavík a jeho okolí. Islanďané dobře využívají geotermální energii – buď přímo horkou vodu na vytápění, mají i rozsáhlé skleníky, nebo přeměněnou v elektrickou energii v geotermálních elektrárnách.
My jsme začali naší cestu přejezdem na sever ostrova. V malém městečku Akureyri velmi doporučuji návštěvu botanické zahrady. Má bohaté oddělení o místní vegetaci, jsou tu rostliny z jiných zemí – botanická zahrada také zkouší, které rostliny snesou místní podmínky.
V severní části ostrova je celá škála toho, co Island nabízí. Navštívili jsme tam tři vodopády: Godafoss („Vodopád bohů“), Dettifos – vodopád s největším průtokem vody v Evropě a Selfoss, kterému se pro jeho vzhled říká „islandská Niagara“. U nich jsme se setkávali s mohutnými rostlinami anděliky lékařské (Angelica archangelica), drobnými kvítky tolije bahenní (Parnassia palustris), turanu (Erigeron borealis), odkvetlými hruštičkami (Pyrola spp.). Poprvé jsem tu viděla bohaté trsy silenky (Silene uniflora), lomikámen bažinný (Saxifraga hirculus) a vemeník (Platanthera hyperborea), s těmi jsme se pak potkávali na mnoha dalších místech. Na náplavech řek byly nápadné karmínové květy vrbky širolisté (Epilobium latifolium), přistěhovalce ze Severní Ameriky.
Velmi navštěvované je jezero Mývatn, ptačí rezervace. Lemují je místy bohaté porosty vrb, někde doplněné houštím anděliky lékařské, až nám to připomínalo bolševník v Čechách. V podrostu jsou rostlinky lepnice alpské (Bartsia alpina), violky bahenní (Viola palustris) a svízelu bahenního (Galium palustre). Mezi pseudokrátery (ty vznikly prasknutím bubliny plynů ve vrstvě lávy) jsme viděli i u nás známý zábělník bahenní (Comarum palustre).
Dalším zajímavým místem byla nejbarevnější sopka ostrova Raudhólar – pozůstatek kužele ze struskové lávy. Na jejích svazích jsme nacházeli ve velkých trsech kontryhel alpský (Alchemilla alpina), mateřídoušku (Thymus praecox subsp. arcticus), dryádku osmiplátečnou (Dryas octopetala), silenku bezlodyžnou (Silene acaulis), trávničku přímořskou (Armeria maritima) i už nám dobře známou silenku jednokvětou (Silene uniflora). Podobný porost jsme pak viděli i jinde na plochách se sopečným popelem. Na úpatí sopky jsme procházeli tundrou s menšími dřevinami. Podobný porost byl také u lávových útvarů Dimmoburgir (Temné hrady) a Hljódaklettar. Z nápadnějších rostlin musíme jmenovat hořeček nahořklý (Gentianella amarella), opět vemeník (Platanthera hyperborea), rdesno živorodé (Bistorta vivipara).
Islandské dřeviny, to jsou především původní vrby a břízy, dál drobné keříky brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus), brusinky (Vaccinium vitis-idaea), šichy (Empetrum hermaphroditum) a vřesu (Calluna vulgaris). Vrb roste na Islandu řada druhů: vrba jíva (Salix caprea), vrba bobkolistá (Salix phylicifolia), vrba vlnatá (Salix lanata), vrba bylinná (Salix herbacea), dále Salix arctica a Salix arctophila. Bříza svalcová je islandským poddruhem břízy pýřité Betula pubescens subsp. tortuosa. Ta může vytvořit v místech chráněných před větrem i hustý les, jak jsme viděli u Ásbyrgi. Další druh břízy, se kterým se návštěvník Islandu často setká na celém území, je bříza trpasličí (Betula nana).
Cesta Islandem pokračovala přes východní část ostrova. Vyšli jsme si tam ke kráterovému jezeru na sopce Krafla, která soptila naposledy v roce 1984. Jezero se jmenuje příznačně Viti – Peklo. U menšího jezírka v sousedství se vedle bublajícího bahna a bílých výparů zelenaly porosty řas, mechů a nejnápadnější tam byly rostlinky suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium). Ze sopky byly vidět dlouhé linie rour, spojujících geotermální elektrárnu Kroflustod s vrty do horkých vrstev země.
Závěrečný výlet v této oblasti ohně byl do dosud zcela nevychladlého nejmladšího lávového pole Leirnhnjúkar z roku 1984. Tady bylo také dobře vidět, jak se na černé a místy cihlově červené lávě už snaží usazovat první lišejníky. Vyšší rostliny se pokoušely obsadit alespoň okraj. Kolem přístupové cesty rostla hojně protěž nízká (Gnaphalium supinum), v sopečném popelu pak velké trsy kontryhelu alpského (Alchemilla alpina) a jednotlivé rostlinky pryskyřníku (Ranunculus reptans).
Pokračovali jsme na jih ostrova. Přejížděli jsme obrovské plochy lávových polí, sopečného popela a hor napohled prázdných. Bylo patrné, že lávová pole jsou porostlá vegetací podle stáří lávy a podle množství srážek. Nejprve je začnou osídlovat lišejníky a mechy. Nejběžnějším mechem je zoubkočepka mechovitá (Racomitrium lanuginosum), která tvoří bohaté stříbrošedé polštáře, z lišejníků může poznat běžný turista pukléřku islandskou (Cetraria islandica). Většinu malých jezírek a mokřin, které jsme cestou viděli, lemovaly husté porosty suchopýru.
Po přejezdu horského sedla a nucené přestávce kvůli kouřícím brzdám autobusu jsme objevili zase jiný porost s rožci (Cerastium lanatum a C. arcticum), světlíkem (Euphrasia arctica), zvonkem okrouhlolistým (Campanula rotundifolia) a lomikámenem vždyzeleným (Saxifraga aizoides).
Dostali jsme se do země ledu. Na jihu se ledovec jedním ze splazů přibližuje k pobřeží a turisté mohou navštívit ledovcové jezero Jökullsarlón. Další velký zážitek z projížďky mezi ledovými krami, u břehu dovádějí tuleni. Pokračovali jsme výletem v NP Skaftafell – k mému favoritu mezi vodopády, Svartifossu, který spadá mezi záclonou čedičových sloupů, na vyhlídku na Vatnajökul s nejvyšší horou Islandu Hvannadalshnúkur (2119 m n. m.). Krátkou přestávku jsme při další cestě udělali u Kirkjúbaejarklaustur („kostelní dlažba“) vyhlazená vodorovná plocha čedičových šestihranů. Na louce byl vidět kokrhel menší (Rhinanthus minor), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), jestřábníky (Hieracium spp.), hořeček ladní (Gentianella campestris). Často se zde objevuje i jetel plazivý (Trifolium repens), ten ovšem na Islandu vytváří velké trsy, které se mohou rozrůst až do několikametrových kruhů, což je dobře viditelné třeba v městských trávnících.
Tady už jsme se pohybovali v krajině více zemědělsky využívané. Jsou tu zapojené trávníky, louky, které se sekají. Islanďané nahrazují naše stodoly pyramidami bílých kotoučů s částečně vysušenou trávou. Polí je málo, hodně se chovají koně, krávy a ovce. U zemědělských usedlostí jsou vidět i vysázené stromy, nejčastěji jsme viděli jeřáb obecný (Sorbus aucuparia). Stromů na Islandu mnoho není. Původní porost byl vykácen prvními osadníky, v současné době se Islanďané snaží vysazovat lesy z druhů, které v podmínkách Islandu porostou. Na jihu Islandu je možné spatřit velké plochy kvetoucí aljašské lupiny (Lupinus nootkatensis). Ta se plošně vysévá, aby se zlepšila kvalita půdy. V hlízkách na jejích kořenech žijí bakterie, které váží vzdušný dusík, tak obohacuje půdu o dusičnany.
Další cesta vedla k vodopádům Seljalansfoss a Glúfrafoss, u nich jsme našli pomněnku bahenní (Myosotis scorpioides) a Cakile arctica. Od dalšího vodopádu – Skogafoss jsme si udělali výlet podle říčky Skoga s nesčetnými peřejemi a dalšími vodopády. Na zdejších březích právě kvetla rozchodnice růžová (Rhodiola rosea). Následovala zastávka na ptačích útesech Dyrholaey (brána Islandu). Dočkali jsme se pohledu na množství nádherných papuchalků (Fratercula arctica).
Cesta pokračovala do vnitrozemí. Islandské silnice mimo pobřeží nejsou mnohdy zpevněné, jen uválcované z místního materiálu. Když už je v nich hodně jam, probíhá oprava tak, že se materiál znovu promísí a uválcuje. Přes četné menší potoky se mosty nestaví, auta přejíždějí brody. Čekal nás další vodopád v soutěsce Ofaerufos, před lety nejkrásnější na Islandu – do doby, než velké množství sněhu v zimě strhlo čedičový oblouk, který ho korunoval, nyní už je navštěvován méně. U vodopádu jsme objevili hořec sněžný (Gentiana nivalis) a lomikámen (Saxifraga hypnoides).
A po další cestě jsme se dostali do barevných ryolitových hor Landmannalaugar (jsou z kyselé lávy). Pohled z vrcholů Brennisteinsalda (Hřeben hořících kamenů) nebo modré hory Bláhnúkúr opravdu bral dech. Tady byl také velký zážitek vidět nekonečné pole suchopýru (Eriophorum scheuchzeri) v plochém údolí pod duhově zabarvenými horami. Mezi lávovými balvany s obsidiánem jsme zahlédli také prvosenku (Primula stricta).
A poslední den našeho zájezdu – nezbytný gejzír Strokur a spící Geysir, který dal všem gejzírům jméno, vodopád Gullfoss (Zlatý vodopád), mimo jiné s porosty děhelu lesního (Angelica sylvestris). Nedá se vynechat soutěska Thingvellír, kde se scházel první parlament světa. Tato soutěska je také jedna z velmi dobře rozeznatelných zemských puklin na Islandu.
Z druhů rostlin vyskytujících se na Islandu na našem webu například najdete:
Ajuga pyramidalis
Alchemilla alpina
Angelica archangelica
Angelica sylvestris
Arabis alpina
Asplenium septentrionale
Asplenium viride
Bartsia alpina
Betula nana
Calluna vulgaris
Caltha palustris
Carex rariflora
Carex rufina
Comarum palustre
Corallorhiza trifida
Crepis paludosa
Cryptogramma crispa
Dactylorhiza viridis
Drosera rotundifolia
Dryas octopetala
Eriophorum scheuchzeri
Gentiana nivalis
Gentianella amarella
Geum rivale
Glaux maritima
Kalmia procumbens
Leontodon autumnalis
Limosella aquatica
Listera ovata
Menyanthes trifoliata
Mertensia maritima
Neottia nidus-avis
Parnassia palustris
Pinguicula vulgaris
Platanthera hyperborea
Prunella vulgaris
Pseudorchis albida
Rhodiola rosea
Salix herbacea
Salix lanata
Saxifraga aizoides
Saxifraga hirculus
Saxifraga oppositifolia
Saxifraga stellaris
Scheuchzeria palustris
Sedum annuum
Sedum villosum
Silene acaulis
Silene uniflora
Trientalis europaea
Triglochin maritima
Vaccinium myrtillus
Vaccinium vitis-idaea
Fotografovaly Věra Svobodová a Ludmila Boublíková, začátek srpna 2007.