Syn.: Calamaria lacustris (L.) Kuntze
Čeleď: Isoëtaceae Rchb. – šídlatkovité
Isoëtes lacustris
Rozšíření: Severní a severozápadní Evropa, na východě až do Karélie a středního Povolží. Ve střední Evropě hojněji v severní polovině, jižní hranici tvoří ojedinělé výskyty v Pyrenejích, Alpách, Schwarzwaldu, na Šumavě, v Krkonoších a snad i Pirinu. Dále roste na Islandu, v Grónsku, Severní Americe, severním Japonsku a Kurilách.
Ekologie: Horská oligotrofní jezera s písčitým až kamenitým dnem. V ČR na jediném místě, v Černém jezeře na Šumavě. V roce 1996 zde bylo zjištěno asi 1600 kusů rostoucích v rozvolněném porostu, především u východního břehu. Většina rostlin roste v hloubce 2–3,5 m. V Krkonoších se vyskytuje jen na polské straně v jezeře Wielki Staw.
Isoëtes lacustris
Popis: Vytrvalá vodní rostlina s kořeny vyrůstajícími v zářezu na spodní straně stonku, bez vlášení, často dichotomicky větvené. Stonek hlízovitě zkrácený, druhotně tloustnoucí. Listy šídlovité, 8–20 cm dlouhé, ve střední části 1–2,5 mm široké, na průřezu oblé až kosočtverečné, tuhé, tmavozelené. Na bázi objímavě rozšířené a přisedlé, na vnitřní straně s blanitým jazýčkem, eliptického tvaru asi 1 mm dlouhé. Výtrusnice ponořené z vnitřní strany do báze listu, vnější listy nesou megasporangia, další mikrosporangia, vnitřní jsou sterilní. Megaspory 0,53–0,7 mm velké, s hřebínkovitými, různě spojovanými výrůstky.
Záměny: Od podobné I. echinospora se pozná nejlépe podle hřebínkovitých výrůstků na megaspoře. Je však potřeba mít dokonale zralé megaspory (IX.–X.), aby skulptura byla dokonale vyvinuta. Dále má listy většinou tmavozelené a do špičky náhle zúžené.
Ohrožení a ochrana: V ČR kriticky ohrožený druh (C1) a chráněný též jako kriticky ohrožený (§1). Zákonem chráněný také v Polsku, Německu a Francii. Zapsán do Červené knihy Běloruska.
Isoëtes lacustris
Fotografovali Clethus Weilner a Naďa Gutzerová, dne 17. 9. 1996 a v roce 1997 (Šumava, Černé jezero).