Syn.: Ixora carolinensis Hosok., Ixora confertiflora Valeton, nom. illeg., Ixora duffii T. Moore, Ixora pulcherrima Volkens, nom. illeg., Ixora volkensii Hosok., Ixora williamsii Sandwith
Čeleď: Rubiaceae Juss. – mořenovité
Ixora casei
Rozšíření: Mikronéský endemit, přirozeně roste na Palau a na několika dalších ostrovech v souostroví Karolíny (Yap, Chuuk, Kosrae a Pohnpei). Zplaněl na Marschalových ostrovech, Marianách a v Austrálii.
Ekologie: Roste v lesích na mezických stanovištích, v nichž je součástí keřového patra. Lze jej najít na vápencích i na vyvřelinách. Kvete po celý rok.
Ixora casei
Popis: Stálezelený rozkladitý keř, dorůstá výšky až 6 m; větve jsou tmavohnědé, hladké. Listy jsou vstřícné; řapík je 0,5–2 cm dlouhý; čepel je podlouhlá až kopinatá, 21–30 cm dlouhá a 6–12 cm široká, hladká, na bázi zaokrouhlená až klínovitá, celokrajná, na vrcholu zašpičatělá, s vyniklou hlavní žilkou a asi 20 páry žilek postranních. Květy tvoří koncovou polokulovitou vrcholičnatou latu o průměru 12–18 cm, která je 3–5krát větvená; květy jsou 4četné; kalich je krátce trubkovitý; koruna je řepicovitá, červená, korunní trubka je 2,4–3,5 cm dlouhá, cípy jsou kopinaté, asi 1 cm dlouhé; tyčinky jsou 4; semeník je spodní, dvoupouzdrý. Plodem je hladká, kulovitá, tmavočervená bobule o průměru 6–9 mm; semena jsou početná, drobná.
Využití: V lidovém léčitelství se využívají listy při bolestech zubů, rýmě a kořeny při ženských obtížích. Z ohebných větviček se dělaly klícky a nástroje na chytání ryb. Na Palau brání většímu okrasnému využití tradiční víra, že tento keř je spojen se zlými duchy. Jinde se pěstuje jako okrasná rostlina.
Poznámka: Rod Ixora je velmi početný, řadí se do něj více než 550 druhů, s centrem diverzity v jihovýchodní Asii. Mnohé druhy a kultivary od nich odvozené se pěstují.
Ixora casei
Ixora casei
Ixora casei
Ixora casei
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 18. a 20. 1. 2018 (Palau, Koror, ostrov Ulebsechel).