Jan Prančl

Jan Prančl

Skoro celý gympl jsem byl přesvědčen, že půjdu studovat geografii. Dva roky před maturitou mě však uchvátily kytky a bylo „vymalováno“. Botanicky jsem vyrůstal na pražských skalních stepích. Jako téma diplomové práce jsem si ovšem vybral skupinu zcela nestepní – vodní rod Callitriche (hvězdoš) a v současnosti mám tedy nejradši vodní makrofyta. Hvězdoše zpravidla nejsou žádní krasavci, proto jsem se naučil koukat i po druzích nenápadných a přehlížených (ty umím často lépe než rostliny hezké a nepřehlédnutelné).
Do terénu chodím nejen za vědeckými účely, ale také (a to především) psychicky si odpočinout, vnitřně se srovnat, pozorovat a vždy znovu žasnout nad tím, jak je příroda obdivuhodná, okouzlující a jak jsme k ní slepí, nedokážeme si všímat maličkostí a preferujeme krátkodobé a pomíjivé zisky před hodnotami dlouhodobými a daleko hlubšími. Znepokojuje mě, kolik lidí dnes bere přírodu jen jako výrobní prostředek. Je mi to líto.
Mimo botaniku je mým nejmilejším koníčkem hudba, kterou náruživě provozuji ve třech různých vokálně-instrumentálních uskupeních.

Jsem autorem těchto článků: