Zámek v západomoravských Jaroměřicích nad Rokytnou (okres Třebíč) byl v minulosti významným regionálním kulturním centrem. Velké proslulosti dosáhla především v první polovině 18. století zdejší hudebně-divadelní kultura. Na začátku 20. století v Jaroměřicích působil také významný český básník Otokar Březina (1868–1929).
Jaroměřice nad Rokytnou
Zahrada byla u zdejšího zámku poprvé vzpomínána už v 16. století. Jednalo se o zahradu renesanční, ležela na zámeckém opevnění u řeky Rokytné. V roce 1623 koupili jaroměřické panství Questenberkové. Už v 17. století byla zde zahájena výstavba loretánské kaple a kláštera, největšího rozmachu ale zdejší panství dosáhlo v době hraběte Jana Adama z Questenberku. Právě on zahájil velkou přestavbu zámku, vybudoval tu i divadlo (1722–37), ve stejné době renovoval také farní kostel sv. Markéty nacházející se v bezprostřední blízkosti zámku – vše podle projektu Jakoba Prandtauera (1660–1726). A zhruba ve stejné době doznala změn i zámecká zahrada, kterou navrhl francouzský architekt Jean Trehet (1654–1723) v roce 1715.
Jaroměřice nad Rokytnou
Čestný dvůr zámku (Cour d’Honneur) navazuje na městské náměstí, zahradně je dnes upraven jen velmi stroze – najdeme tu jen jediný nevelký kruhový záhon uprostřed a několik palem v přenosných nádobách po stranách. To, co schází čestnému dvoru, však objevíme za zámkem. Pod zámeckou budovou a kostelem se nachází francouzská zahrada s rozlehlým podélným parterem, který je z jihu ohraničen říčkou Rokytnou. Jednotlivé části parteru jsou od sebe odděleny stříhanými špalíry, osázeny letničkami i exotickými rostlinami v přenosných nádobách.
Jaroměřice nad Rokytnou
Parter přímo pod zámkem je zdoben broderií, v jeho středu dominuje kašna. Po stranách parteru u špalíru si můžeme povšimnout pozoruhodných barokních laviček z pískovce (z roku 1734), stojí tu také několik soch zobrazujících mytologickými náměty. Zeď těsně přiléhající ke kostelu a zároveň se táhnoucí pod západním křídlem zámku je kryta treláží pro vedení pnoucích růží.
Jaroměřice nad Rokytnou
Za řekou tato francouzská zahrada pokračuje trojúhelníkovým ostrovem s přírodním divadlem. Údajně zde hrávala i pověstná jaroměřická zámecká kapela. Hrabě Jan Adam zaměstnával řadu hudebníků, v jeho službách působil i kapelník a skladatel František Václav Míča (1694–1744), který se do historie hudby na Moravě zapsal uvedením své výsostně jaroměřické zpěvohry s názvem L’Origine di Jaromeriz in Moravia (1730).
Jaroměřice nad Rokytnou
Na divadelní ostrov pak navazuje ještě směrem jihozápadním bývalá štěpnice, která je dnes částečně osázená mladými lipovými alejemi. Je přístupná po můstku umístěným pod kostelem. Vzrostlé dřeviny tu lemují vlastně jen obvod parku, v centrální části najdeme především výsadby mladší, které jsou jen ojediněle střídány vzrostlejšími stromy. Podle Karla Hiekeho zde k roku 1981 rostlo 14 taxonů jehličnanů a 49 taxonů listnáčů. Charakter celého zámeckého areálu na druhém břehu říčky Rokytné je spíš volnější, tvoří kontrast k pravidelné zahradě přímo pod zámkem. Určitě ale nelze v tomto případě hovořit o volnosti, která by odpovídala až krajinářskému parku anglického typu.
Jaroměřice nad Rokytnou
Západně od kostela sv. Markéty je umístěna také užitková zahrada se skleníkem a domkem pro zahradníka. V současnosti je osázena převážně květinami pro řez, jsou zde však i zeleninové záhony a dřeviny.
Jaroměřice nad Rokytnou
Dnešní rozloha zahrady jaroměřického zámku činí 8,7 hektaru. Je záměrně restaurována do své někdejší barokní podoby. A to je jistě velmi vhodné – baroko bylo pro Jaroměřice nad Rokytnou dobou velkého rozmachu, právě události první poloviny 18. století vyzvedly tento zámek mezi významná kulturní centra Moravy.
Jaroměřice nad Rokytnou
Fotografováno dne 8. 8. 2009.