Máchův kraj je známá a oblíbená rekreační oblast s plochými pánvemi s rybníky, pískovcovými skalními stěnami a ojedinělými vulkanickými kužely, z nichž je nejznámější Bezděz. Ač by se mohlo na první pohled zdát, že davy rekreantů Máchův kraj už dávno rozdupaly, naštěstí tomu tak není! Odhlédneme-li od zdejších botanických vzácností, jasný důkaz podává plachý jeřáb popelavý, který zde pravidelně hnízdí. Nás však zajímají především zmíněné botanické skvosty, a tak se vydáme na průzkum slatinných luk mezi Starými Splavy a Jestřebím.
Máchovo jezero
Rozsáhlý (200 ha) komplex slatinišť a střídavě vlhkých luk podél toku Mlýnského potoka utrpěl v průběhu staletí mnoho ran, zmínit můžeme stavbu rybníků, zbudování železniční tratě, narovnání koryta potoka ve dvacátých letech 20. století a pozdější opakované prohlubování zanášeného koryta, těžbu slatiny. Vzdor tomu patří místo k botanicky mimořádně bohatým. Proto byla na nejcennějších plochách v roce 2012 vyhlášena národní přírodní památka Jestřebské slatiny. Původní dvě chráněná území, chránící jen malou část cenných ploch, byla zrušena a stala se součástí nově vyhlášené NPP.
Výhled do slatí
Územím prochází železniční trať a polní cesta, u jejichž náspu můžeme nalézt první zajímavé rostliny – trávničku (Armeria vulgaris) a pavinec (Jasione montana).
Naše cíle jsou však mnohem vyšší. K nejcennějším částem patří zásadité slatiny, související s pomístním výskytem vápnitých pískovců. Jedním z takových míst je zazemněný Baronský rybník a také místo zvané Shnilé louky, kde se dříve ve velkém těžila slatina. Zazemněný Baronský rybník nabízí bohaté porosty mechorostů a šáchorovitých hostí řadu zajímavých druhů: toliji bahenní (Parnassia palustris), hlízovec Loeselův (Liparis loeselii), vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata), kohátku kalíškatou (Tofieldia calyculata), tučnici obecnou českou (Pinguicula vulgaris subsp. bohemica), prstnatec český (Dactylorhiza bohemica), kruštík bahenní (Epipactis palustris) a mnohé další. Z šáchorovitých můžeme zmínit suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), ostřici chabou (Carex flacca), ostřici rusou (C. flava), ostřici Hartmanovu (C. hartmanii), ostřici plstnatoplodou (C. lasiocarpa), ostřici šupinoplodou (C. lepidocarpa) nebo ostřici Hostovu (C. hostiana).
Baronský rybník
Ale ani vlhké louky podél trati nezůstávají pozadu. Obdivovat zde můžeme prhu chlumní (Arnica montana), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), klikvu bahenní (Oxycoccus palustris), svízel severní (Galium boreale), svízel Wirtgenův (Galium wirtgenii), žluťuchu lesklou (Thalictrum lucidum) prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata), prstnatec májový (D. majalis), úpolín nejvyšší (Trollius altissimus), ostřici trsnatou (Carex cespitosa), ostřici latnatou (C. paniculata), ostřici nedošáchor (C. pseudocyperus) a mnohé další.
Vlhké louky
Přibližně v půli cesty do Jestřebí se zvedá protáhlý pískovcový hřbet, zvaný Konvalinkový vrch, známý výskytem rojovníku bahenního (Ledum palustre). Svahy jsou porostlé borovicí (Pinus sylvestris), černýšem lučním (Melampyrum pratense), hasivkou orličí (Pteridium aquilinum), vřesem (Calluna vulgaris) a borůvčím (Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea). Vzhledem k výskytu rojovníku bylo území chráněno již dříve jako PP.
Konvalinkový vrch
Ještě blíže k Jestřebí se nalézá místo dříve chráněné jako PR Sluneční dvůr (podle nedaleké usedlosti), s výskytem populace popelivky sibiřské (Ligularia sibirica). Popelivky lze na Jestřebských slatích nalézt na více místech, ale právě stav populace na Slunečním dvoře není dobrý, vzhledem k narušeným přírodním poměrům. V suchých letech se dokonce může objevit až zavadání některých rostlin. Je odtud uváděno kolem stovky jedinců, z nichž asi 15 pravidelně vykvétá. Ale, málo platné, kdo chce vidět popelivky, měl by raději vyrazit na Rečkov.
Sluneční dvůr
Na závěr se ještě pokochejme nádherným výhledem do krajiny z věže zříceniny Jestřebí.
Panorama