Jan Jonston (Joannes Jonstonus) se narodil dne 15. září 1603 v Szamotułech u Poznaně, zemřel 6. června 1675 v slezském Ziebendorfu (dnes Składowice) u Lehnice (dnes Legnica v Polsku). Byl to polský učenec, přírodovědec.

Jeho otec, skotský šlechtic, emigroval ze Skotska do státu zvaného Rzeczpospolita Obojga Narodów, tj. Polsko–litevské unie. Jan nejdříve (od roku 1611) tři roky navštěvoval školu v Ostrorogu, zřízenou Českými bratry. Potom studoval na protestantské škole v Bytomi. V té době mu krátce po sobě zemřeli oba rodiče, v dalším studiu ho naštěstí podporoval strýc. Jan se na Bytomském gymnáziu setkával s osobnostmi, které u něj vzbudily zájem o filozofii, medicínu (rektor K. Domavius) a historii (B. Exner). Od 10. 4. 1619 studoval na gymnaziu v Toruni, kde byl rektorem filozof a historik K. Graser. Zde se Jan naučil i hebrejsky. Jako kalvinista nemohl studovat na katolické Jagellonské univerzitě v Krakově. Odešel tedy v roce 1622 do Skotska na univerzitu v St. Andrews, kde v roce 1623 získal magisterský stupeň. Studoval zde do roku 1625 scholastickou filozofii, teologii, hebrejštinu. Díky úspěšnému studiu ho podporoval arcibiskup a skotský primas J. Spottiswood (1565–1639) a pomohl mu ke stipendiu. V roce 1625 se Jonston vrátil přes Gdaňsk a Toruň do Szamotul, aby dal do pořádku rodinné záležitosti, chtěl opět odjet do Skotska. Epidemie v Polsku mu však návrat znemožnila. Okolnosti ho v roce 1628 donutily přijmout místo domácího učitele v rodině Korcbok (Kurtzbach)-Zawadskich v Lešně.
Byl aktivním členem českobratrské obce, také se věnoval své první encyklopedii Enchiridion historiae naturalis (1625–28), která později vyšla jako Thaumatographia naturalis, in classes decem divisa; in quibus admiranda: coeli; elementorum; meterorum; fossilium; plantarum; avium; quadrupedum; exanguium; piscium; hominis (Amsterdam 1632). V roce 1629 odcestoval do Německa, navštívil Wittenberg, Lipsko, Frankfurt, Franeker. Ve Franekeru (1629) studoval medicínu, postupně také v Leidenu (1630), Londýně, na univerzitě v Cambridgi – tam botaniku a medicínu. Během studií v Cambridgi dal do tisku filozofický traktát Naturae constantia (Amsterdam 1632). Brzy potom mu byla nabídnuta katedra filozofie v Deventeru, kterou nepřijal. V roce 1631 se vrátil do Polska a stal se vychovatelem Bogusława Leszczyńského. Už v roce 1632 s Bogusławem a dalšími šlechtici odcestoval do ciziny – navštívili Franeker (1632), Leiden a Amsterdam (1632), kde tehdy vyšla jeho Thautomatographia naturalis. V roce 1633 v Leidenu vydal Sceleton historiae universalis civilis et ecclesiasticae pro gymnazium v Lešně. V Leidenu vydal také práci o etice, která se později stala součástí Polymathiae filologicae, která vyšla 1666 ve Frankfurtu. Navštívili také Anglii a po návratu do Leidenu získal Jonston 15. 4. 1634 doktorát medicíny za obhajobu práce De febribus. V tomtéž roce získal lékařský titul i v Cambridgi. Celá společnost cestovala po Nizozemsku, Francii a Itálii, v roce 1636 se vrátili do Polska, Jonston do Lešna. Působil jako městský lékař a lékař Leszczyňských, také kontroloval obchod s léky. Znal se s J. A. Komenským.
Zpracoval příručku lékařství Idea universae medicinae practicae (Amsterdam 1644, jako Syntagma universae practicae libri XIV, Jena 1673). V roce 1646 vydal v Lešně učebnici dendrologie, nebo spíš ovocnářství, Syntagma dendrologi specimen, kde použil systém podle Plinia.
Uznávanou prací je zoologická encyklopedie, která vycházela postupně v letech 1650–53 Theatrum universale historiae naturalis s ilustracemi (tisk Mateusz Merian) a dělením živočichů na skupiny podle přítomnosti krve. Uvedeno je i životního prostředí zvířat, klasifikace přihlíží k práci Aristotelově, Gesnerově a Aldrovandiho. Jonstonova práce je uváděna jako třetí velká přírodovědná encyklopedie renesance a baroka, po K. Gesnerovi (1516–65) a U. Aldrovandim (1522–1605). Práce byla do konce 18. století mnohokrát vydána. Skládá se z částí: Historiae naturalis de avibus libri VI (Frankfurt 1650, Amsterdam 1657), Historiae naturalis de exanguibus aquaticis libri IV (Frankfurt 1650, Amsterdam 1655), Historiae naturalis de piscibus et cetis libri V (Frankfurt 1650, Amsterdam 1657), Theatrum universale omnium animalium quadripedium libri IV (Frankfurt 1652), Historiae naturalis de insectis libri III, De serpentibus et draconibus libri II (Frankfurt 1653).

Notitia regni vegetabilis

Za polsko-švédské války protestanti otevřeli brány Lešna švédskému vojsku, ale při zpětném dobývání Poláky bylo město vypáleno (1656). Po vypálení Lešna odešel Jonston na svůj statek v Ziebendorfu (dnes Składowice) u Legnice. Tam pracoval na dalších dílech historických a lékařských. Jeho botanická práce byla vydána v roce 1661 v Lipsku Notitia regni vegetabilis, seu plantarum a veteribus observatarum… in suas classes redacta series. V předmluvě jsou uvedeny části rostlin (kořen, stonek, listy, květy, plody a semena) a obsahové látky (např. galbanum, opium, mana, tragacant, gummi arabicum, dračí krev, myrrha, styrax aj.). Rostliny jsou děleny na stromy, keře, polokeře a byliny (stromy víceméně podle plodů, byliny podle podzemních orgánů, listů atd.). Není zde jednotné hledisko, jsou používány různé nápadné znaky, někdy se druhy stejného rodu nacházejí v různých skupinách.
První kniha je věnována dřevinám:

  • stromy s plody jablkovitými (Malus, Cydonia, Citrus, Punica, Pyrus)
  • peckovicemi (Persica, Armeniaca, Prunus aj.)
  • ořechy (Juglans, Corylus, Castanea; Amygdalus; Pistacia; Acer, Gossypium; palmy)
  • s obsahem aromatických látek (Myristica, Cinnamomum, hřebíček, pepř, kardamom)
  • s žaludy (Quercus, Fagus)
  • bobulemi (Tilia, Viburnum, Platanus, Ricinus; Berberis, Grossularia, Ribes, Sambucus, Laurus; Myrtus, Vaccinium, Olea, Ligustrum; Celastrus, Rhamnus, Lycium, Rubus, Capparis; Juniperus, Cedrus, Thuja, Asparagus; Taxus; Fraxinus, Rhus, Cotinus)
  • stromy „ronící slzy“ (Pistacia lentiscus, P. terebinthus, kadidlovník, rostliny poskytující balzám a myrrhu; Cedrus, Pinus, Larix, Picea, Abies, Cupressus)
  • s lusky (Cytisus, Laburnum, Acacia; Ceratonia, Cassia, Tamarindus; Evonymus, Nerium)
  • s květy podobnými růži (Rosa, Cistus aj.)
  • různé (nezařaditelné do předchozích; eben, Guajacum; Jasminum, Syringa; Ulmus, Betula, Alnus, Populus; Salix, Spiraea; Tamariscus, Erica; Santalum).

V druhé knize jsou byliny:

  • s cibulemi (Iris, Gladiolus, Hyacinthus; Narcissus, Leucojum, Tulipa, Fritillaria; Crocus, Colchicum, Ornithogallum; Allium; Lilium; Orchis)
  • obiloviny (Triticum, Zea, Hordeum, Secale, Oryza, Panicum, Sesamum; Ustilago s poznámkou, že se jedná o nemoc obilovin)
  • podobné obilovinám (trávy; Juncus, Cyperus, Equisetum; rákos, Papyrus, Typha; Asphodelus; Iris, Acorus, Zingiber, Curcuma, Crocus)
  • s listy pásovitými (Helleborus; Gentiana, Plantago; Polygonatum, Convallaria)
  • listy okrouhlými (Pyrola, Nymphaea, Arum, Asarum, Tussilago, Petasites; Aristolochia, Cyclamen, Saxifraga)
  • tučnolisté (Sedum, Aloe; Portulaca, Sempervivum)
  • drsnolisté (Echium, Onosma, Anchusa, Prunella, Bellis; Pilosella, Gnaphalium, Leontopodium)
  • s měkkými listy (Malva, Geranium, Sanicula, Alchemilla, Cannabis; Potentilla, Fragaria, Trifolium, Lotus, Melilotus)
  • s listy do hvězdy (Rubia, Galium; Ruta, Thalictrum)
  • s listy vláknitými (kapradiny; mechy, lišejníky, chaluhy)
  • s plochým květenstvím (Chrysanthemum, Bellis; Artemisia; Helichrysum, Aster, Alisma; Anemone, Pulsatilla, Adonis, Ranunculus)
  • „věncovité“ (Lychnis, Saponaria; Dianthus; Antirrhinum, Linaria, Lavandula, Rosmarinus; Hyssopus, Satureja, Thymus; Mentha, Melissa, Melampyrum, Stachys; Salvia, Verbascum, Primula, Digitalis)
  • s okolíkem (Anethum, Foeniculum, Daucus; Imperatoria, Pimpinella; Valeriana; Achillea)
  • s „hlavou“ (netrnité Succisa, Scabiosa, Centaurea; trnité Carduus, Cirsium, Dipsacus, Eryngium)
  • s lusky (Faba, Phaseolus, Lathyrus; Cicer, Lupinus; Consolida, Chelidonium, Aquilegia)
  • byliny mléčící (Euphorbia)
  • popínavé (Smilax, Bryonia, Vitis; Clematis; Hedera; Cucumis, Melo, Cucurbita)
  • jedovaté (Solanum, Mandragora, Nicotiana, Papaver; Aconitum)
  • olejodárné a příbuzné (Brassica, Sinapis, Reseda, Persicaria hydropiper, Capsicum; Nasturtium, Capsella, Alliaria; kultivary Brassica oleracea; Rumex, Spinacia; Beta, Atriplex, Amaranthus, Mercurialis; Lactuca, Sonchus, Cichorium)
  • různé (Lysimachia, Veronica; Hypericum, Polygonum; houby – Agaricus, Tuber)
  • Napsal i práci mineralogickou Notitia regni mineralis seu subterraneorum catalogus, cum praecipius differentiis (Lipsko 1661). V roce 1662 mu vyšla ve Frankfurtu Dendrographias sive historiae naturalis de arboribus et fructicibus tam nostri, quam peregrini orbis, libri decem s popisem 2000 druhů dřevin v deseti skupinách podle užitkových vlastností nebo plodů, uspořádaných jako v Notitia. Postupně odmítl nabídku profesorských míst v zahraničí (Heidelberg, Lipsko). Posledním jeho dílem byla v roce 1673 ve Vratislavi vydaná Syntagma universae medicinae practicae.

    Notitia regni vegetabilisNotitia regni vegetabilis