Claude Thomas Alexis Jordan se narodil dne 29. října 1814 v Lyonu, zemřel 7. února 1897 tamtéž. Francouzský amatérský botanik a taxonom.

Dosáhl středoškolského vzdělání, odmítl podnikat v rodinném obchodu a napříště se věnoval výhradně přírodním vědám. Pocházel ze zámožné lyonské rodiny, což mu usnadňovalo věnovat se plně botanice na poměrně svérázné úrovni.
V roce 1845 vstoupil do lyonské Linnéovské společnosti. Jeho snahou bylo obohatit flóru Francie, vydělit z popsaných druhů další nové druhy. Zjistil totiž, že vědecké popisy druhů neodpovídají přesně skutečnosti, často spatřoval u rostlin jediného druhu morfologické rozdíly. Mnohé taxony, dříve považované za pouhé formy, hodnotil jako samostatné druhy, které definoval jako formy rozdílné a zároveň stálé. Jeho nová analytická metoda vedla k vytvoření tzv. École jordanienne, stoupenci jeho názorů nadšeně nalézali stále další a další druhy (trochu podobně, jak to dnes dělávají amatérští orchidejáři a kaktusáři). Sám porovnával znaky rostlin z okolí Lyonu s rostlinami z jiných lokalit, experimentálně je i pěstoval, aby zjistil, zda v kultuře se charakteristické znaky nepromění, bylo také ověřováno, zda se tyto druhy mohou mezi sebou křížit. A tak například zaznamenal u druhu Succisa pratensis 25 jasně odlišitelných typů, u Sempervivum tectorum jich našel 35, pověstnou rekordmankou byla Erophila verna, která podle Jordana vlastně zahrnovala plných 200 rozdílných druhů, jejichž stálost se potvrdila i v kultuře.
Kromě vlastní herbářové sbírky vytvořil také rozsáhlou kulturu živých rostlin v botanické zahradě, o kterou se staral s věrným spolupracovníkem Victorem Josephem Viviand-Morelem (1843–1915). Tuto zahradu pořídil v roce 1850 ve Villeurbanne, její rozloha činila 12 tisíc metrů čtverečních, na 400 záhonech zde údajně rostlo zhruba 50–60 tisíc rostlin.
Kritika jeho taxonomické činnosti byla značná, nicméně dočkal se i některých pozitivních reakcí. U nás ještě před Jordanovým vystoupením podobné názory částečně zastával F. M. Opiz, ne zcela negativně se o Jordanových pokusech vyjadřoval v roce 1929 také B. Němec, který v hodnocení Opizova významu pro českou botaniku přiznal, že moderní botanika rehabilitovala Opizovy i Jordanovy názory. (…) Novější systematikové vskutku uznávají mnohé malé, elementární druhy Opizem rozpoznané a Lotsyho stanovisko, že existují i velké druhy, Linnéony, jako dobře ohraničené soubory druhů malých, Jordanonů, rehabilituje snahy Opizovy jako oprávněné a vědecké. Z vědců na Jordana navázal například maďarský botanik Vincze von Borbás (1844–1905).
Jordanův herbář byl považován v druhé polovině 19. století za jeden z největších v Evropě. Po 40 let prováděl floristický průzkum ve Francii (zejména Alpy a Provence), získával však exsikáty i od mnoha dalších botaniků. Jeho rodinné jmění mu umožnilo pořídit si rozsáhlou vědeckou knihovnu a opatřit si i potřebné laboratorní zařízení, které bylo srovnatelné s vybavením tehdejších vědeckých pracovišť.

Z jeho publikovaných prací jmenujme alespoň:

  • 1845–49: Observations sur plusieurs plantes nouvelles, rares ou critiques de la France. Annales de la Société linnéenne de Lyon.
  • 1850–55: Notes sur diverses espèces et sur plusieurs plantes nouvelles. Archives de la Flore de France et d’Allemagne.
  • 1855–61: Note sur plusieurs plantes nouvelles et autres. Annotations de la Flore de France et d’Allemagne.
  • 1861–64: Diagnoses d’Especes Nouvelles ou méconnues, pour servir de matériaux à une flore réformée de la France et des contrées voisines. Annales de la Société linnéenne de Lyon.
  • 1866–68: Breviarium plantarum novarum sive specierum in horto plerumque cultura recognitarum descriptio contracta ulterius amplianda. [Spoluautor Jules Fourreau].
  • 1866–1903: Icones ad Floram Europae novo fundamento instaurandam spectantes. [Spoluautor Jules Fourreau].
  • 1852: Pugillus plantarum novarum, praesertim gallicarum.
  • 1852: Origine des diverses variétés ou espèces d’arbres fruitiers.
  • 1858: Description de quelques Tulipes nouvelles. Annales de la Société linnéenne de Lyon.
  • 1860 a 1864: Diagnoses d’espèces nouvelles ou méconnues, pour servir de matériaux à une Flore de France réformée. Annales de la Société linnéenne de Lyon.
  • 1873: Remarques sur le fait de l’existence en société à l’état sauvage des espèces affines. Annales de la Société linnéenne de Lyon.

Zkratka jeho jména v literatuře je JORD., v IPNI je uveden u 2298 taxonů, patří k nim například Alyssum ruderale, Biscutella austriaca, Cakile baltica, Oxalis europaea, Paeonia glabrescens, Polygonum rurivagum, Thalictrum porrigens, Tulipa planifolia, Viola subtilis aj.
Na jeho počest byly pojmenovány i některé druhy, například Asperula ×jordanii E. P. Perrier et Songeon, Centaurea jordaniana Gren. et Godr., Hieracium jordanii Arv.-Touv., Nephrodium jordanii Rouy, Thalictrum jordanianum F. W. Schultz, Viola jordanii Hanry aj.
Holandský botanik Johannes Paulus Lotsy na začátku 20. století použil pro úzce definovaný druh pojem jordanon, pro šířeji koncipované druhy pak pojem linnéon.
Erophila