Juba II. žil asi od roku 50 př. n. l., zemřel v roce 23 n. l. Vladař.
Jediný syn a dědic krále Juby I. Numidského. Dne 6. 4. 46 př. n. l. zvítězil Julius Caesar v bitvě u Thapsu v severní Africe (dnes Ras Dismas v Tunisku) nad svými republikánskými protivníky vedenými Scipionem. Juba I. byl na poražené straně a po porážce spáchal sebevraždu. Numidie se stala římskou provincií a Juba II. byl vychován v Římě. Získal římské vzdělání – studoval latinsky a řecky, ve dvaceti letech napsal své první dílo Historia Romana. Doprovázel Caesarova synovce Oktavia (pozdější císař Augustus) na válečných výpravách, např. při bitvě u Actia v roce 31 př. n. l. Augustus ho ustanovil králem Numidie v letech 29–27 př. n. l., Juba II. byl velmi loajální spojenec. V letech 26–20 př. n. l. se oženil s Kleopatrou Selene II. z ptolemaiovské dynastie, dcerou Kleopatry VII. a Marka Antonia. Pak jej Augustus ustanovil králem Mauretánie. Nové hlavní město pojmenovali Caesaria (dnes Cherchell, Alžírsko). Jeho druhou manželkou byla princezna kappadocká Glaphyra (asi v letech 6–7 n. l.), která se s ním však rozvedla a vzala si judejského tetrarchu Heroda Archelaa.
Juba II. podporoval umění a vědy, především tedy vědy přírodní. Důraz kladl také na rozvoj obchodu, který byl pro římskou říši důležitý. Psal řecky a latinsky knihy o historii, přírodních vědách (botanika), geografii atd. Většina jeho děl se však do současnosti nezachovala. Na jeho počest pojmenoval v roce 1815 Karl Sigismund Kunth rod Jubaea, Arecaceae.
