Čeleď: Juncaceae Juss. – sítinovité
Juncus bufonius

Juncus bufonius

Rozšíření: Široce rozšířená, hlavně v mírném a boreálním pásmu severní polokoule. Souvislý areál zaujímá severozápadní Afriku, celou Evropu, Azory, pokračuje přes Rusko až k Altaji a Bajkalskému jezeru. Místy se vyskytuje i za polárním kruhem, Jinde, např. v jihozápadní Asii a na Dálném východě, je areál nespojitý. Vyskytuje se také v Severní Americe, v souvislém pasu na severu USA a na jihu Kanady, jinde nespojitě, i zde přesahuje polární kruh. Objevuje se i na jihu Jižní Ameriky (od jihu Brazílie až po severní Patagonii, také na ostrovech Juana Fernándeze). U nás je druh hojný.
Ekologie: Roste na vlhkých cestách a písčinách, zamokřených místech, v příkopech a obnažených březích vod. Kvete od června do října.
Popis: Jednoletá, hustě trsnatá, nízká bylina, vysoká 15–35 cm. Lodyhy jsou tenké, vzpřímené, olistěné, na bázi s hnědými nebo žlutohnědými pochvami. Listy jsou tenké, čárkovité, na okrajích slabě svinuté s listovými pochvy bez oušek. Kružel je řídký, vrcholový, s prodlouženými větvemi. Spodní listen je dlouhý, podobný listům, někdy přesahuje květenství. Listeny pod květy jsou blanité, 1,5–2,5 mm dlouhé. Květy jsou většinou jednotlivé, méně po 2–3 ve svazečcích. Okvětní plátky jsou žlutozelené, blanitě lemované, úzce vejčité, špičaté, vnější delší než vnitřní. Podlouhlé zašpičatělé tobolky jsou kratší než vnitřní okvětní lístky. Semena jsou drobná, elipsoidní.
Juncus bufoniusJuncus bufonius
Juncus bufonius
Fotografováno dne 29. 9. 2007 (Praha – Michelský les).