Syn.: Juncus glaucus Sibth., Juncus paniculatus Hoppe ex Mert. et W. D. J. Koch, Juncus tenax Poir.
Česká jména: sítina sivá (Domin-Podpěra 1928, Polívka-Otruba 1948, Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: sitina sivá (Dostál 1950, Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Juncaceae Juss. – sítinovité / sitinovité
Juncus inflexus
Rozšíření: Druh s rozsáhlým areálem. Vyskytuje se v celé Evropě vyjma severní části, Makaronésii, v severní a jižní Africe (včetně Kapska a Madagaskaru), izolovaně v Zairu, v Asii na Blízkém a Středním východě, přes Kavkaz až do Mongolska a Číny, na jih do Indie. Druhotně v Severní i Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandě. U nás dosti hojně od nížin do hor.
Ekologie: Roste na minerálně bohatých stanovištích na březích vod, v bažinách, na prameništích, vlhkých loukách, ale i při okrajích cest nebo v příkopech.
Juncus inflexus
Popis: Vytrvalé, hustě trsnaté, nápadně šedozelené byliny s plazivým oddenkem. Lodyhy přímé, oblé, rýhované, bezlisté, s bílou přihrádkovanou dření, řidčeji duté. Listy podobné lodyhám, na kvetoucích lodyhách zakrnělé pochvy. Květy tvoří chudý, zdánlivě postranní kružel, který vyrůstá v paždí dlouhého listenu, pokračujícího ve směru lodyhy. Okvětních lístků je 6, úzce kopinatých a špičatých, asi 3 mm dlouhých, nazelenalých až světle hnědých, na okraji s blanitým lemem. Tyčinek 6. Plodem je oválná nebo vejčitá, na vrcholu hrotitá tobolka. Kvete od června do srpna.
Juncus inflexusJuncus inflexus
Juncus inflexus
Fotografováno ve dnech 10. 6. 2010 (v Praze-Řeporyjích) a 29. 6. 2011 (u Černošic).