Česká jména: jalovec (Černý 1517, Hájek 1562, Zalužanský 1592, Veleslavín 1598), jalovec obecný (Kubát 2002)
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Juniperus communis
Rozšíření: Evropa, Asie, adventivně je hlášen i ze severu jihoamerické Patagonie. V některých odlišných varietách se vyskytuje i v Severní Americe. U nás byl dříve rozšířen po celém území, dnes silně ustupuje, roztroušeně roste jen tam, kde byl dříve hojný. V horách Sudet se velmi vzácně vyskytuje ještě poddruh jalovec obecný nízký (Juniperus communis subsp. nana).
Ekologie: Roste na pastvinách, světlinách lesů, písčinách a skalnatých místech, vždy na slunci, v pásmu od nížin až do hor.
Juniperus communis
Popis: Vzpřímeně rostoucí keř až malý strom s jedním nebo i více kmeny, 5–15 m vysoký, koruna je kuželovitá, ale často i nepravidelně rozložitá, jehlice vyrůstají v trojčetných přeslenech, jsou rovné, dlouze zašpičatělé, od větvičky odstálé, 10–18 mm dlouhé a jen do 1,5 mm široké, šedozelené. Samčí šištice 4–5 mm dlouhé, vejcovité, žluté, samičí šištice 2 mm dlouhé, zelené. Zdužnatělá šištice (galbulus) je kulovitá, tmavě modrá, černá nebo hnědá, ojíněná, dozrává druhým rokem.
Ohrožení a ochrana: Nominátní poddruh jalovce obecného je hodnocen jako ohrožený druh naší květeny (C3).
Využití: Jalovec byl od pradávna ceněn jako významná léčivá rostlina, své nezastupitelné místo měl i v magii, zužitkovávalo se i jeho vonné dřevo. Jalovčinky se osvědčovaly při přípravě oleje i destilátů, stejně jako koření v kuchyni.
Poznámka: Často bývá vysazován také v zahradách, obvykle se pěstují četné kultivary, především sloupovitého vzrůstu. Samotný botanický druh je značně variabilní, rozdíly se projevují v celkovém habitu, tvaru koruny, délce a tvaru jehlic i tvaru jalovčinek.
Juniperus communisJuniperus communis
Juniperus communisJuniperus communis
Fotografováno dne 25. 9. 2003 (Švařec).