Syn.: Juniperus attica Orph., Juniperus biasolettii Link, Juniperus communis var. macrocarpa (Sm.) Spach, Juniperus elliptica Carrière, Juniperus lobelii Guss., Juniperus major Dioscorides ex Bubani, Juniperus neaboriensis Lawson ex Gordon, Juniperus oblongata Guss., Juniperus oxycedrus var. globosa (Neilr.) Rouy, Juniperus oxycedrus var. lobelii (Parl.) Rouy, Juniperus oxycedrus var. macrocarpa (Sm.) Silba, Juniperus oxycedrus subsp. macrocarpa (Sm.) Neilr., Juniperus sphaerocarpa Antoine, Juniperus umbilicata Godr., Juniperus willkommii Antoine, Sabina phoenicea var. lobelii (Guss.) Antoine
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Juniperus macrocarpa
Rozšíření: Areál se táhne ve Středozemí. V jižní Evropě roste od Španělska po Řecko, zasahuje na pobřeží asijské části Turecka, v severní Africe se vyskytuje od Maroka po Libyi. Najdeme jej též na většině ostrovů ve Středozemním a Egejském moři.
Ekologie: Nejčastěji roste na písčitých stanovištích podél mořského pobřeží, často spolu s jalovcem Juniperus phoenicea. Dobře snáší slaný sprej.
Juniperus macrocarpa
Popis: Dvoudomý keř nebo malý stromek, dorůstá obvykle výšky 1–5 m, někdy jako stromek může vyrůst až do 14 m. Jehlice jsou uspořádány v 3četných přeslenech, jsou kopinaté, 1,2–2 cm dlouhé a 2–3 mm široké, ostře špičaté, na vnitřní straně s 2 bílými pruhy, v nichž jsou ponořeny průduchy. Samčí šištice jsou 2–3 mm dlouhé, žluté, záhy po dozrání pylu opadávají. Na samičích rostlinách se tvoří jalovčinka (galbulus), která je tvořena 6 srostlými šupinami, je kulovitá, má 1,2–1,8 cm v průměru, v mládí zelená, později hnědooranžová, šedě voskově ojíněná. V paždí každé šupiny se tvoří jediné semeno.
Záměny: Donedávna byl tento taxon hodnocen většinou jako poddruh druhu Juniperus oxycedrus; samostatné druhové hodnocení podpořila analýza DNA. Od zmíněného druhu se liší většími, ojíněnými jalovčinkami.
Juniperus macrocarpa
Juniperus macrocarpa
Fotografováno dne 16. 9. 2014 (Itálie, Apulie: Ostuni, Torre Pozzelle).