Syn.: Juniperus californica var. osteosperma (Torr.) L. D. Benson, Juniperus californica subsp. osteosperma (Torr.) A. E. Murray, Juniperus californica var. utahense Vasey, Juniperus californica var. utahensis Engelm., Juniperus cosnino Lemmon, Juniperus knightii A. Nelson, Juniperus megalocarpa Sudw., Juniperus monosperma var. knightii (A. Nelson) Lemmon, Juniperus occidentalis var. utahensis (Engelm.) A. H. Kent, Juniperus tetragona var. osteosperma Torr., Juniperus utahensis (Engelm.) Lemmon, Juniperus utahensis var. cosnino Lemmon, Juniperus utahensis var. megalocarpa (Sudw.) Sarg., Sabina knightii (A. Nelson) Rydb., Sabina megalocarpa (Sudw.) Cockerell, Sabina osteosperma (Torr.) Antoine, Sabina utahensis (Engelm.) Rydb.
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Juniperus osteosperma
Rozšíření: Severoamerický druh, je široce distribuován po celém vyprahlém západě USA, nejčastější strom ve Velké pánvi (západní Colorado, jihovýchodní Idaho, jižní Montana, Wyoming, západní New Mexico, Arizona, východní Kalifornie, Nevada, Utah).
Ekologie: Roste na suchých kamenitých půdách v nadmořských výškách (900–)1200–2600 m, na pláních, náhorních plošinách, stolových horách, v kaňonech, podhůří a na nižších horských svazích Colorado Plateau, s ročním úhrnem srážek 250–500 mm. Ve světlých lesích polopouštní zóny s převažující borovicí a jalovcem (pinyon-juniper woodlands) doprovází borovici Pinus edulis, často roste také spolu s Pinus monophylla.
Juniperus osteosperma
Popis: Keř nebo malý strom s nízko položenými větvemi a zaoblenou korunou, dorůstající výšky 3–6 m, vzácně až 9 m. Borka je našedlá, s velmi nepravidelnými rýhami a šupinatými hřebeny, odlupuje se v pásech. Výhonky jsou poměrně silné ve srovnání s většinou dalších druhů jalovců, mají průměr 1,5–2 mm. Jehlice jsou uspořádány v protilehlých dvojicích křižmo, což vede ke hranatému vzhledu větviček, dospělé jehlice jsou šupinovité, 1–2 mm dlouhé (na hlavních výhoncích až 5 mm) a 1–1,5 mm široké, zelenožluté, na starších větvičkách hnědnou. Juvenilní jehlice na mladých rostlinách jsou šípovité, 5–10 mm dlouhé, směřují od větvičky. Samčí šištice jsou 2–4 mm dlouhé, světle žluté, vyrůstají ve velkých skupinách na koncích větviček. Samičí šištice jsou malé, okrouhlé, světle zelené, za zralosti mají vzhled bobulí o průměru 8–13 mm, jsou modrohnědé, na povrchu silně bělavě voskovitě ojíněné, obsahují 1–2 semena. Dozrávají asi po 18 měsících. Druh je většinou jednodomý se samčími i samičími šišticemi na jedné rostlině, ale přibližně 10 % rostlin je dvoudomých.
Využití: Plody se používají jako koření při přípravě masa. V tradiční medicíně původních severoamerických indiánských kmenů se listy požívaly jako antiseptikum, krevní tonikum a projímadlo, odvar z mladých větviček k léčbě ledvinových chorob, bolestí břicha a nachlazení; semena jako analgetikum. Vně se používá odvar nebo rozdrcené větvičky jako obklad na revmatické klouby, popáleniny a otoky.
Poznámka: Rostliny často nesou četné hálky způsobené bejlomorkou Oligotrophus betheli.
Juniperus osteosperma
Juniperus osteosperma
Juniperus osteosperma
Juniperus osteosperma
Juniperus osteosperma
Juniperus osteosperma
Fotografováno ve dnech 27. 8. 2014 (USA, Utah, Monument Valley) a 29. 8. 2014 (Utah, NP Arches).