Syn.: Juniperus tetragona Moench, Juniperus terminalis Salisb., Sabina phoenicia (L.) Antoine, Juniperus oophora Kunze, Juniperus bacciformis Carr.
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Juniperus phoenicea
Rozšíření: Ostrovy Makaronésie, Středozemí, Arabský poloostrov – od Madeiry a Kanárských ostrovů až po Saúdskou Arábii. V západní části Středozemí a Makaronésii se vyskytuje ve varietě J. p. var. turbinata.
Ekologie: Roste na suchých skalnatých a kamenitých svazích, garrigue a macchie, také však na dunách, většinou na vápenci, obvykle v pobřežním pásmu, ale zasahuje až do horských poloh, až do nadmořské výšky okolo 1400 m, v severní Africe až do 2200 m.
Juniperus phoenicea
Popis: Stálezelený keř až malý strom, obvykle jednodomý, (1–)4–8(–10) m vysoký, kmen je přímý nebo i křivolaký, koruna je vejcovitá až kuželovitá, často nepravidelná. Borka je šedavá až hnědočervená, odlupčivá. Větve jsou oblé, pokryté drobnými šupinovitými listy jen 0,7–1 mm dlouhými, které jsou vejčité, tupé, na okraji se suchomázdřitým lemem. U mladých exemplářů jsou listy jehlicovité, 5–14 mm dlouhé. Kulovité zdužnatělé šištice mají 5–15 mm v průměru, ve zralosti jsou červenohnědé až červené, dozrávají druhým rokem.
Využití: Dřevo se využívalo od starověku při stavbách, v truhlářství i jako palivo.
Juniperus phoenicea
Juniperus phoenicea
Fotografováno dne 29. 3. 2010 (Kypr, východní pobřeží poloostrova Akamas).