Syn.: Juniperus excelsa subsp. polycarpos (K. Koch) Takht., Juniperus excelsa var. polycarpos (K. Koch) Silba, Juniperus pingii subsp. polycarpos (K. Koch) Takht., Sabina polycarpos (K. Koch) Antoine
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Juniperus polycarpos
Rozšíření: Souvislý areál se táhne od východního Turecka přes Írán, Afghánistán až do Pákistánu, severní Indie a západního Nepálu. Izolovaná arela se nachází v západní části pohoří Hajar na severu Ománu. Na východní areálové hranici se prolíná s výskytem velmi blízce příbuzného druhu Juniperus excelsa, s nímž byl donedávna spojován na úrovni poddruhu: populace na Kavkazu, kde roste v ruské, gruzínské, arménské i ázerbájdžánské části, vyžadují další bádání.
Ekologie: Charakteristický taxon, tvoří jednu z dominant řídkých horských lesů v relativně suchých oblastech, místy vytváří horní hranici lesa. V Pákistánu vystupuje až do nadmořských výšek 4000 m, v Ománu roste v rozpětí 1450–3000 m n. m.
Juniperus polycarpos
Popis: Dlouhověký jednodomý keř nebo strom se sukovitým kmenem, dorůstá výšky až 10(–20) m; borka na starých stromech je červenohnědá, s podélnými rýhami, odlupuje se v tenkých papírovitých pruzích. Listy na letorostech jsou nepočetné, jehlicovité, 8–10 mm dlouhé, pichlavé, na starších větvičkách jsou však listy pouze šupinovité, vstřícné, hustě střechovitě uspořádané, jen 1,2–1,6 mm dlouhé, na hřbetní straně s oválnou až okrouhlou žlázkou. Samčí šištice se tvoří na koncích větviček, jsou elipsoidní až skoro kulovité, 3–4 mm dlouhé, tvořené střechovitě uspořádanými šupinami; samičí šištice jsou kulovité, 2–3 mm v průměru, purpurově zelenavé až modravé, tvořené 4(–6) semennými šupinami. Jalovčinky jsou kulovité, 0,7–1,2 cm v průměru, černomodré, často na povrchu s bělavým voskovitým povlakem; semen bývá (2–)5–6(–7), žlutohnědých, s tlustým osemením.
Využití: Dřevo je velmi tvrdé a odolné, od prehistorie bylo využíváno jako kvalitní stavební materiál, speciální význam mělo při stavbě dřevěných lodí k výrobě nejnamáhanějších dílů.
Ohrožení a ochrana: Pastvou jsou intenzivně likvidovány zejména semenáče, takže na většině lokalit se vyskytují pouze staří jedinci a přirozená reprodukce je ohrožena. V Červené knize Ománu (2015) je taxon hodnocen jako zranitelný (Vulnerable).
Juniperus polycarpos
Juniperus polycarposJuniperus polycarpos
Juniperus polycarpos
Juniperus polycarpos
Juniperus polycarpos
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 3. 10. 2015 (Omán, gov. Muscat, Jebel Hajar, pod sedlem Sharaf Al-Alamain).