Z francouzské rodiny de Jussieu se do historie botaniky zapsali:

Antoine de Jussieu se narodil 6. července 1686 v Lyonu, zemřel 22. dubna 1758 v Paříži.
Syn váženého lékárníka, který publikoval práci Nouveau traité de la theriaque (1708). Studoval na univerzitě v Montpellieru medicínu. S bratrem Bernardem cestoval po Španělsku, Portugalsku a jižní Francii. Později sbíral rostliny také v Normandii a Bretagni. V roce 1708 přišel do Paříže. V tom roce zemřel J. P. Tournefort, nahradil ho v Jardin du Roi ve funkci profesora botaniky. V roce 1711 byl přijat do Akademie věd, v roce 1718 se stal zahraničním členem Royal Society. Věnoval se anatomii člověka, zoologii a botanice. Jeho vlastní práce nejsou považovány za významné, ale vydal Tournefortovu Institutions rei herbariae (3 díly, 1719) a práci J. Barreliera Plantae per Galliam, Hispaniam, et Italiam observatae (1714). Napsal mimo jiné Descriptio et icon Coffeae (Paříž 1713), svůj popis cest po Španělsku a Portugalsku v Memoires de l´Academie des Sciences (Paříž 1729), posmrtně vyšlo Traité des vertus des plantes (Nancy, 1771).
Provozoval také lékařskou praxi, zkoumal působení rostlin proti horečce, hlavně se zabýval rodem Quassia z čeledi Simaroubaceae.
Standardní botanická zkratka jeho jména je ANT. JUSS.
Na počest bratrů Antoina, Josepha a Bernarda de Jussieu pojmenoval předlinéovský botanik W. Houstoun (1695–1733) rod Jussieva, Euphorbiaceae. Linné rostlinu včlenil do rodu Jatropha a pojmenoval na počest bratrů de Jussieu rod Jussiaea L., zakucelka, Onagraceae. Dnes je tento rod obvykle považován za součást rodu Ludwigia L.

Joseph de Jussieu se narodil 3. září 1704 v Lyonu, zemřel 11. dubna 1779 v Paříži.
Bratr Bernarda a Antoina, studoval medicínu a přírodní vědy v Lyonu a v Paříži, v roce 1733 studia ukončil. Na zadání Ludvíka XV. doprovázel jako oficiální botanik expedici Ch. M. de la Condamine, která měla v Peru provést zeměpisná měření. Cestovali přes Martinique a Santo Domingo. Zůstal v Jižní Americe i po odjezdu zbytku expedice a pokračoval v práci, zůstal tam 36 let. Sbíral rostliny v okolí Quita a Limy a posílal sběry do Paříže. Např. poslal svému synovci Antoine-Laurentovi listy koky. Introdukoval do Evropy např. Heliotropium peruvianum a přispěl ke znalostem o chinovníku. Přes své zásluhy a bohaté sbírky nepopsal žádnou rostlinu jako první. V roce 1758 se stal členem Akademie věd v Paříži. Nemocný se vrátil do Francie až v roce 1771. Velká část jeho rukopisů a sbírek je uložena v Paříži, v Muséum national d´histoire naturelle.
Standardní botanická zkratka jeho jména je J. JUSS.

Bernard de Jussieu se narodil 17. srpna 1699 v Lyonu, zemřel 6. listopadu 1777 v Paříži.
Bratr Antoina a Josepha, studoval nejdříve na jezuitské koleji v Lyonu. S bratrem Antoinem sbírali rostliny ve Španělsku a Portugalsku. Vystudoval medicínu v Montpellieru a v roce 1720 zahájil lékařskou praxi. Lékařská praxe ho neuspokojovala, proto přijal bratrovo pozvání do Paříže (1722), kde po S. Vaillantovi převzal funkci profesora botaniky v Jardin des Plantes a na tomto místě zůstal celý život. Jeho vedení zahradě prospělo, začalo se jí říkat Cabinet du roi. V roce 1725 vydal novou edici J. P. Tournefortovy Histoire des plantes qui naissent aux environs de Paris (2 díly), kterou pak do angličtiny přeložil J. Martyn. Ve stejném roce se stal členem Francouzské akademie věd a v roce 1727 zahraničním členem Royal Society. Publikoval Histoire des polypes d´eau douce. Zastával názor, že se jedná o živočichy, nikoliv rostliny. Pro důkazy cestoval na pobřeží Normandie, kde prováděl výzkum. Také první vyčlenil velryby z ryb. V roce 1742 publikoval své Mémoires. Byl skromný a samotářský, málo publikoval. V roce 1758 ho Ludvík XV. pověřil vytvořením botanické zahrady u Trianonu ve Versailles. V roce 1759 dokončil úpravu této zahrady podle svého vlastního návrhu klasifikace, založené na morfologických charakteristikách rostlin. Oddělil jednoděložné a dvouděložné, čeledi seskupil podle morfologické podobnosti. Toto uspořádání vytiskl jeho synovec Antoine-Laurent de Jussieu v Genera Plantarum a založil na něm svou práci.
Standardní botanická zkratka jména B. JUSS. se používá u rostlin, které popsal.
Antonii Laurentii de Jussieu Genera plantarum secundum ordines naturales disposita, juxta methodum in Horto regio Parisiensi exaratamAntonii Laurentii de Jussieu Genera plantarum secundum ordines naturales disposita, juxta methodum in Horto regio Parisiensi exaratam
Antoine-Laurent de Jussieu se narodil 12. dubna 1748 v Lyonu, zemřel 17. září 1836 v Paříži.
Syn Christopha de Jussieu (lékárník a soudce v Lyonu), synovec Antoina, Josepha a Bernarda. Začal studovat v Lyonu, v roce 1766 byl pozván strýcem Bernardem do Paříže, kde dokončil studia medicíny v roce 1770. V tomtéž roce nahradil L. G. Le Monniera ve funkci profesora botaniky v Jardin du roi. V roce 1773 byl přijat do Francouzské akademie věd. Pokračoval v rozvíjení myšlenek strýce Bernarda o klasifikaci rostlin, systému založeném na morfologických znacích. Vypracování celého systému přerušila Velká francouzská revoluce, kdy pracoval jako lékař v nemocnici. V roce 1789 vydal Genera plantarum secundum ordines naturales disposita, juxta methodum in horto regio Parisiensi exaratam. Tato práce tvoří základ moderní klasifikace rostlin, byl jí inspirován i Cuvier při zoologické klasifikaci. Inspirací pro Genera byly myšlenky A. P. de Candolla i M. Adansona. Zároveň je použita Linnéova binomická nomenklatura. Mnoho jím definovaných čeledí se dodnes používá, některé jsou přes změny v pojetí konzervovány Mezinárodním kódem botanické literatury.
V roce 1794 byl jmenován ředitelem nově vzniklého Muséum national d´histoire naturelle. V roce 1804 obdržel profesuru botaniky na fakultě medicíny v Paříži, kterou vykonával do roku 1826. V roce 1829 byl přijat jako zahraniční člen Royal Society.
Standardní botanická zkratka jeho jména je JUSS.

Adrien Laurent Henri de Jussieu se narodil 23. prosince 1797 v Paříži, zemřel 29. června 1853 tamtéž.
Syn Antoine-Laurenta de Jussieu, studoval medicínu v Paříži a v roce 1824 získal titul doktor medicíny na základě monografické práce o čeledi EuphorbiaceaeDe Euphorbiacearum generibus medicisque earundem viribus tentamen (Paris 1824). Když jeho otec v roce 1826 odešel na odpočinek, vystřídal ho na místě profesora botaniky v Jardin des Plantes. V roce 1845 byl jmenován profesorem organologie rostlin na Sorboně. Stal se také presidentem Francouzské akademie věd. Jeho hlavní publikací byly Cours élémentaire de botanique (Paris 1842–44) a Géographie botanique (Paris 1846). Zpracoval několik monografií (Rutaceae 1825; Meliaceae 1830; Malpighiaceae 1843) a uznávané práce Embryons Monocotylédones (1844), Botanique (9 vydání, mnoho překladů). Jako nedatovanou práci vydal otcovo dílo Introductio in historiam plantarum, jako fragment zamýšleného 2. vydání Genera plantarum. Vydání této práce bylo totiž přerušeno otcovou smrtí.
Standardní botanická zkratka jeho jména je ADR. JUSS. nebo A. JUSS.

Na počest celé rodiny byla pojmenována planetka Jussieu.