Rostliny a hmyz 2. – keře a tesaříkovití

V prvním díle jsme se ve zkratce seznámili se skupinou tesaříkovitých, kteří se vyvíjejí v našich bylinách. V druhém díle tohoto seriálu postoupíme o kousek dále a zaměříme se na druhy tesaříků, které jsou svým vývojem vázány na středoevropské keře.

V úvodu bych chtěl připomenout, že velká většina našich druhů tesaříků se vyvíjí v různých listnatých dřevinách – a to jak ve stromech, tak i v různých keřích. Tyto polyfágní druhy vyloučíme, jelikož jich je opravdu mnoho, několik desítek. Po této selekci nám zůstává několik druhů striktně „keřových“ tesaříků. Podíváme se na jejich mnohdy zajímavé osudy, tentokrát je seřadíme podle jejich živných rostlin.

Poecilium glabratum

Semanotus russicus

Jalovec obecný (Juniperus communis)
Tento stále zelený jehličnatý keř býval v minulosti na našem území daleko více rozšířen, než je tomu v současnosti. V zásadě to býval poměrně běžný keř světlých pastevních lesů a extenzivních pastvin, který velice dobře zmlazoval a snášel okus zvěří. Zejména na vápencovém podloží se vyskytoval velmi hojně. Se zánikem těchto pastvin po kolektivizaci zemědělství bylo mnoho bývalých obecných pastvin zalesněno a tím došlo k ústupu i tohoto keře.

Ve střední Evropě jsou na jalovec svým vývojem vázány dva druhy tesaříků: Poecilium glabratum (Charpentier, 1825) a Semanotus russicus (Fabricius, 1776). První z nich se v minulosti vyskytoval i na našem území, o čemž vypovídají staré nálezy z celého území udávané v literatuře. Za posledních padesát let však nejsou žádné zprávy o jeho výskytu v České republice. V současné době je nám nejbližší lokalitou okolí hradu Čachtice na západním Slovensku. Tento druh se vyvíjí v čerstvě odumřelých větvích a kmíncích jalovce, kde larvy vykusují chodby pod kůrou. Kuklí se ve dřevě, celý vývoj trvá 1–2 roky. Imaga se líhnou již na podzim, ale zůstávají ve svých kukelních komůrkách, kde přezimují a opouštějí je brzy na jaře následujícího roku.
Další druh tesaříka, vývojem striktně vázán na jalovec – Semanotus russicus (Fabricius, 1776) – se na našem území nikdy nevyskytoval. Slovensko je jeho nejsevernějším místem výskytu. Zde je velmi vzácný a zákonem chráněný. Hojněji se vyskytuje na Balkánském poloostrově, kde se vyvíjí i v dalších původních keřích rodu Juniperus. Tento druh se rovněž vyvíjí v odumřelých větvích a kmíncích jalovce, napadá však dřevo o větším průměru. Imaga se podobně jako u Poecilium glabratum (Charpentier, 1825) líhnou již na podzim a opouštějí kukelní komůrky až dalším rokem brzy na jaře.

Menesia bipunctata

Krušina olšová (Frangula alnus)
Tento keř se poměrně hojně vyskytuje po celém našem území, vyhledává zejména vlhčí polohy, velmi hojný je v lužních lesích v úvalech větších řek. V suchých větvích a kmíncích tohoto keře se u nás vyvíjí tesařík druhu Menesia bipunctata (Zoubkoff, 1829). V Čechách se vyskytuje pouze v Polabí, odkud zasahuje západně až k samé Praze, byl nalezen například v okolí Klánovic. Jinak je také hojnější v Třeboňské pánvi (např. PR Červené Blato) a ojediněle také na jižní Moravě v povodí řeky Moravy. Imaga jsou velmi plachá, posedávají v červnu na listech živné rostliny. Ve větším množství se dají odchovat z larev. Zajímavostí u tohoto druhu je, že mívá několik typů zbarvení krovek. Zatímco nominátní forma (jak latinský název napovídá) má na černých krovkách pouze dvě bílé tečky na koncích krovek, někdy mívají imaga těchto teček více, čtyři, šest až osm.
Dalším – jihoevropským – druhem tesaříka, vázaným svým vývojem na krušinu olšovou je druh Oberea pedemontana Chevrolat, 1856. Tento druh se však na našem území nevyskytuje. Jeho přirozeným areálem je jihovýchodní Evropa. Nejbližší lokalitou je povodí Dunaje a Drávy v jižním Maďarsku.

Réva vinná (Vitis vinifera)
Tento keř nejspíše pochází z oblasti Středozemí a Malé Asie. Odtud byl člověkem rozšířen do subtropů a teplejších oblastí mírného pásma celého světa.
V naších zemích je s révou vinnou svým vývojem spjat tesařík druhu Poecilium fasciatum (Villers, 1789). Rozsah jeho rozšíření na našem území prošel v posledních desetiletích zajímavým vývojem. Ještě před třiceti až čtyřiceti lety byl tento druh nalézán vzácně pouze na jižním Slovensku, zejména v širším okolí Štúrova. Postupně docházelo k jeho šíření na severozápad, takže v současné době se vyskytuje poměrně hojně v celém okolí Břeclavi, jeho výskyt sahá až severozápadně až k Pouzdřanům. Larvy tohoto druhu se vyvíjejí v čerstvě odumřelém dřevě kmínků a šlahounů vinné révy. Způsob hospodaření na vinicích nabízí velmi vhodné prostředí k vývoji tohoto druhu. K jeho velkému namnožení dochází v hromadách odřezaných výhonů, ponechávaných v některých vinicích na jaře po pravidelném ostříhání hlav na hromadách. I když je většina šlahounů později spálena, přesto se v současnosti nejedná o vzácný druh.

Oberea pupillata

Zimolez černý (Lonicera nigra)
Výskyt tohoto keře je omezen zejména na podhorské a horské oblasti. Zde roste v horských údolích, zastíněných a vlhkých porostech. Z našich druhů tesaříků je na tuto dřevinu svým vývojem vázán druh Oberea pupillata (Gyllenhal, 1817).
Původně nehojný až vzácný druh podhůří a hor se nyní paradoxně nejčastěji vyskytuje ve městech, kde se vyvíjí v okrasných zimolezech, sázených v parcích. V samotné Praze je nalézán poměrně hojně, např. v Krči či Malešicích. Vyvíjí se ve zcela živém dřevě keřů, imaga se nacházejí v červnu na živné rostlině, kde vykusují do listů charakteristické otvory.
Další, velmi zajímavý druh tesaříka, jenž se vyvíjí v zimolezu černém, je karpatský endemit Pseudogaurotina excellens (Brancsik, 1874). Oblast výskytu sahá od Slovenska (Vysoké a Nízké Tatry) a Polska přes Ukrajinu do Rumunska a Maďarska. Na Slovensku chráněný druh. Vyvíjí se v živých keřících zimolezu v tatranských údolích, imaga posedávají v červnu na listech živné rostliny.

Brslen evropský (Euonymus europaea)
Tento keř se vyskytuje na našem území poměrně hojně od nížin až do hor.
Na tento druh je v našich zeměpisných šířkách svým vývojem vázán druh Stenhomalus bicolor (Kraatz, 1862). Tento jihoevropský druh byl donedávna znám nejblíže pouze z širšího okolí Bratislavy, na území České republiky dlouhá léta nebyl nalezen. Před několika lety byl objeven na jedné lokalitě u Znojma, v posledních letech byl jeho výskyt potvrzen opakovanými nálezy. V současnou dobu se jedná o jedinou lokalitu tohoto druhu na našem území.

Deilus fugax

Janovec metlatý (Cytisus scoparius)
Okolí Znojma je také jedinou známou lokalitou výskytu tesaříka druhu Deilus fugax (Olivier, 1790). Tento druh se v jižní Evropě vyvíjí v různých dřevinách čeledi Fabaceae, například v keřích druhu Spartium junceum. U nás byl zaznamenán pouze v janovci. Původnost jeho výskytu na našem území je sporný, stejně tak jako původnost výskytu janovce metlatého. Larvy tohoto druhu se vyvíjejí v odumřelých větvičkách a šlahounech živné rostliny, dospělci často navštěvují žlutě kvetoucí květiny.

Xylotrechus pantherinus

Vrba jíva (Salix caprea)
Tento velmi hojný druh vrby je živnou rostlinu pro tesaříky druhu Xylotrechus pantherinus (Savenius, 1825) a Saperda similis (Laicharting, 1784). Oba druhy na rozdíl od jejich živné rostliny patří mezi vzácné až velmi vzácné druhy. Jejich larvy se vyvíjejí v živých, oslabených kmíncích a větvích vrby jívy. První z obou druhů se vyskytuje lokálně na střední Moravě, v Čechách jen velmi vzácně, dlouho zde nebyl nalezen. Tesařík druhu Saperda similis (Laicharting, 1784) je potvrzen z celého území republiky, ale velmi lokálně.
Na vrbu jívu, ale i na jiné druhy vrb, jsou vázány také druhy Lamia textor (Linnaeus, 1758), Oberea oculata (Linnaeus, 1758) a Aromia moschata (Linnaeus, 1758). Všechny tři druhy se vyvíjejí v živém pletivu hostitelských keřů. Imaga se v létě vyskytují na živných rostlinách, poslední ze jmenovaných také často navštěvuje květy.

Lamia textor

Lioderina linearis

Líska obecná (Corylus avellana)
Tento velmi hojný a typický keř naší přírody je živnou rostlinou pro druh Oberea linearis (Linnaeus, 1761). Larvy vytvářejí chodbu centrálně v živých tenkých výhonech osluněných živných rostlin. Tento druh je pouze lokálně hojnější, zejména v teplejších oblastech republiky – střední Čechy: okolí Prahy, Karlštejnsko. Imaga v květnu a červnu posedávají na listech lísky.

Mandloň nízká (Prunus tenella)
Na závěr tohoto dílu si představíme jednoho ve střední Evropě velmi vzácného tesaříka, a to druh Lioderina linearis (Hampe, 1870). Na našem území se nevyskytuje, nejsevernější výskyt je v okolí Štúrova na jižním Slovensku, hojněji jej lze zastihnout v Maďarsku a jižní Evropě. Tento druh je vývojem vázán na keře rodu Prunus. Nejčastěji se vyvíjí v suchých větvičkách mandloní – mandloně nízké (Prunus tenella), někdy též v mandloni obecné (Prunus dulcis) a trnce (Prunus spinosa). Mandloň nízká se vyskytuje vzácně také na jižní Moravě, např. na Dunajovických kopcích. Možná nás v budoucnosti čeká další překvapení v podobě průkazu výskytu tohoto druhu na našem území.