Syn.: Cacalia odora Forssk., Kleinia polycotoma Chiov., Senecio anteuphorbium (L.) Haw. var. odorus (Forssk.) G. D. Rowley, Senecio odorus (Forssk.) Sch. Bip.
Česká jména: šramatka (Presl 1846, Těšitel 1927), starček (Mareček 1997)
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Kleinia odora
Rozšíření: Roste v horách východní Afriky v Etiopii, Džibutsku, Somálsku, Keni a v horách na jihozápadě Arabského poloostrova v Saúdské Arábii, Jemenu a jihozápadním Ománu. Rod Kleinia má jeden druh na Kanárských ostrovech (Kleinia neriifolia), další v Maroku, 5 druhů z jihozápadní Arábie, jeden druh na Sokotře (Kleinia scottii), 2–3 druhy v Indii, největší počet druhů (asi 30) je znám z východní Afriky a Madagaskaru.
Ekologie: Vyprahlé, kamenité svahy s mělkými půdami, často na čedičích. Vystupuje až do nadmořských výšek kolem 2500 m.
Kleinia odora
Popis: Stonkový sukulent keříkového až keřového vzrůstu, 0,5–1(–3) m vysoký. Stonky jsou sukulentní, válcovité, oblé nebo lehce žebernaté, často dichotomicky větvené, listy se vyvíjejí jen na koncích větviček, jsou v mládí sukulentní, kopinaté, až 4,5 cm dlouhé a 1 cm široké, záhy opadávají, takže rostlina je po většinu času bezlistá. Úbory tvoří chudé okolíky, zákrov je válcovitý, až 1,5 cm dlouhý, 2,5–4 mm v průměru, tvořený 5 listeny, listeny zákrovečku jsou nanejvýš 4, nepatrné. Jazykovité květy chybějí, trubkovité květy (je jich v úboru 6–12) mají 12–20 mm dlouhou, bělavou nebo nažloutlou korunu. Nažky jsou válcovité, pýřité, se špinavě bílým chmýrem.
Poznámka: Rostlina podivuhodného vzhledu, velmi nepodobná jiným hvězdnicovitým; nejvíce připomíná některé sukulentní miříkovité.
Kleinia odora
Kleinia odora
Kleinia odora
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 16. 2. 2010 (Jemen, východní svahy Jabal Bura).