Nejvyšší hora australského kontinentu Mount Kosciuszko nepatří zrovna k nejstatnějším štítům planety. I na evropské poměry je to spíš jen větší kopec – jeho výška činí 2228 m n. m. Je součástí Australských Alp, které se rozkládají na jihovýchodě kontinentu, na pomezí států Victoria a New South Wales, zasahují i na území Australian Capital Territory, na němž se nachází hlavní město Austrálie Canberra.
Masiv Australských Alp tvoří převážně žula a jejich reliéf je poměrně nízký. Během poslední doby ledové panovalo na nejvyšších vrcholech hlavního hřebene v blízkosti Mount Kosciuszko klima, které umožňovalo vznik ledovců. Stopy po zalednění jsou patrné dodnes, najdeme zde kary, morény i ledovcová jezera – jezero Cootapatamba, které vzniklo pod jižními svahy Mount Kosciuszko, je nejvýše položené jezero na australské pevnině. Glaciální původ mají i jiná jezera v blízkém okolí.
I přes nevelkou nadmořskou výšku Australských Alp a absenci efektních skalisek velehorského rázu, je tato „střecha nejmenšího kontinentu“ v australských přírodních poměrech naprosto unikátní. Je to jediné místo kontinentální Austrálie, kde pravidelně sněží. Byla zde také zaznamenána historicky nejnižší naměřená teplota v Austrálii – bylo to 28. června 1994 na stanici Charlotte Pass, která leží v nadmořské výšce 1837 m, a teplota se tehdy zastavila na -23 °C (nejvyšší naměřená teplota na této horské stanici dosáhla 33,5 °C). Nejvyšší průměrná roční teplota je na této stanici 9,7 °C (nejteplejším měsícem je leden, kdy průměrná teplota dosahuje až 17,6 °C), nejnižší -0,6 °C (nejchladnějším měsícem je červenec s -6,6 °C v průměru). Roční srážkový úhrn činí 2055,4 mm (nejdeštivější je říjen, nejsušší únor). Výška sněhové pokrývky tady dosahuje zhruba 150–200 cm.
Zdejší hory jsou přímo posety rezervacemi a národními parky, k těm největším patří Alpine National Park ve státě Victoria a Kosciuszko National Park v Novém Jižním Walesu. Okolí Mount Kosciuszko bylo vyhlášeno národním parkem dne 1. října 1967 a rozloha tohoto chráněného území činí 690 tisíc hektarů. Kosciuszko National Park zahrnuje nejvyšší polohy Australských Alp a je největším národním parkem Nového Jižního Walesu.
Na území parku bylo zaznamenáno celkově asi 212 původních taxonů vyšších rostlin, z nichž úzce endemických je 21 taxonů. Druhově nejpočetnější čeledí v této oblasti jsou hvězdnicovité (Asteraceae), dále následují rostliny lipnicovité (Poaceae), šáchorovité (Cyperaceae), miříkovité (Apiaceae), pryskyřníkovité (Ranunculaceae) a sítinovité (Juncaceae). Endemity najdeme v čeledi lipnicovitých (Chionochloa frigida), hvozdíkovitých (Colobanthus nivicola), brukvovitých (Cardamine robusta), routovitých (Phebalium ovalifolium), endemická je i miříkovitá Gingidia algens, hořcovitá Gentianella muelleriana, hvězdnicovité Brachyscome stolonifera, Craspedia costiniana a Erigeron setosus, roste zde také několik endemických pryskyřníků (Ranunculus anemoneus, Ranunculus acrophilus aj.), ale patří sem například i Astelia psychrocharis z čeledi Asteliaceae. Celé území parku náleží k Jihovýchodoaustralské floristické provincii.
Dosti početně je zde zastoupen australský endemický rod Eucalyptus. V nejníže položených částech parku najdeme především blahovičníky Eucalyptus pauciflora, E. stellulata a E. macrorhyncha, objevíme tu ale i keř Pomaderris aspera (Rhamnaceae), kapinici Acacia melanoxylon (Fabaceae) nebo dokonce stromovou kapradinu Dicksonia antarctica. O něco výše položené horské svahy (do 1000 m n. m.) jsou oblastí blahovičníkových lesů s druhy Eucalyptus fastigata a E. viminalis, které ještě výše střídají Eucalyptus delegatensis a E. dalrympleana. Ve výškách nad 1500 m n. m. se setkáme již jen s křovinami, rozhodně zde však nečekejme žádnou obdobu evropské kleče, dominuje zde totiž opět blahovičník, tentokrát druh Eucalyptus niphophila. U horní hranice rozšíření stromů, ale i v subalpinském pásmu narazíme také na několik zdejších orchidejí, konkrétně na druhy Caladenia lyallii, Prasophyllum alpinum a Prasophyllum tadgellianum.
V nadmořských výškách nad 1830 m hory pokrývají alpínské trávníky, na nichž leží po několik měsíců v roce sníh. Právě zde je podíl endemických druhů rostlin obzvláště vysoký. Zdejší stráně jsou domovem například druhů Colobanthus nivicola (Caryophyllaceae), Coprosma niphophila (Rubiaceae) nebo pryskyřníku Ranunculus anemoneus (Ranunculaceae) a nohoplodu Podocarpus lawrencei, jediného zdejšího jehličnanu. Na návětrných svazích se objevují nízké keříky Epacris microphylla (Ericaceae) a rozrazilu Veronica densifolia (Plantaginaceae).
Na zdejších vřesovištích dominuje sotva dvaceticentimetrový keřík Kunzea muelleri (Myrtaceae), roste tu s druhy Nematolepis ovatifolia (Rutaceae), Grevillea australis (Proteaceae) a Oxylobium ellipticum (Fabaceae). Okolní trávníky doplňují jitrocel Plantago glacialis (Plantaginaceae), Neopaxia australasica (Portulacaceae), anebo Celmisia costiniana, Brachyscome nivalis (obě Asteraceae) s ostřicí Carex gaudichaudiana (Cyperaceae).
Bohužel ani této oblasti se nevyhnuly rostlinné invaze, a tak zde můžeme najít mezi nepůvodními druhy například i nám velmi dobře známou srhu laločnatou (Dactylis glomerata), kostřavu červenou (Festuca rubra), či prasetník kořenatý (Hypochaeris radicata), lipnici roční (Poa annua), šťovík menší (Rumex acetosella), jetel plazivý (Trifolium repens) a četné další.
Z původních druhů rostlin tohoto národního parku jmenujme například:
Acacia melanoxylon
Aciphylla glacialis
Agrostis meionectes
Agrostis venusta
Argyrotegium mackayi
Asplenium flabellifolium
Astelia psychrocharis
Atherosperma moschatum
Baeckea gunniana
Blechnum penna-marina
Bossiaea foliosa
Brachyscome nivalis
Brachyscome stolonifera
Caladenia lyallii
Cardamine robusta
Carex archeri
Carex breviculmis
Carex canescens
Carex echinata
Carex gaudichaudiana
Carex hebes
Carex hypandra
Carpha alpina
Celmisia costiniana
Celmisia tomentella
Chionochloa frigida
Colobanthus nivicola
Coprosma niphophila
Coronidium scorpioides
Cotula alpina
Craspedia alba
Craspedia costiniana
Cystopteris tasmanica
Derwentia derwentiana
Deschampsia cespitosa
Deyeuxia affinis
Deyeuxia carinata
Deyeuxia crassiuscula
Dianella tasmanica
Dichosciadium ranunculaceum
Dicksonia antarctica
Diplaspis hydrocotylea
Drosera arcturi
Empodisma minus
Epacris glacialis
Epacris microphylla
Erigeron setosus
Eucalyptus dalrympleana
Eucalyptus delegatensis
Eucalyptus fastigata
Eucalyptus macrorhyncha
Eucalyptus niphophila
Eucalyptus pauciflora
Eucalyptus stellulata
Eucalyptus viminalis
Euphrasia collina
Ewartia nubigena
Exocarpos nanus
Gentianella muelleriana
Geranium antrorsum
Gingidia algens
Grammitis poeppigiana
Grevillea australis
Hakea microcarpa
Herpolirion novae-zelandiae
Hovea montana
Huperzia australiana
Isolepis crassiuscula
Isolepis habra
Isolepis montivaga
Juncus antarcticus
Juncus falcatus
Kunzea muelleri
Leucochrysum albicans
Luzula alpestris
Luzula atrata
Luzula modesta
Lycopodium fastigiatum
Microseris lanceolata
Nematolepis ovatifolia
Neopaxia australasica
Oreobolus pumilio
Orites lancifolia
Oxylobium ellipticum
Parantennaria uniceps
Pelargonium helmsii
Phebalium ovalifolium
Pimelea alpina
Plantago glacialis
Poa costiniana
Poa saxicola
Podocarpus lawrencei
Podolobium alpestre
Polystichum proliferum
Pomaderris aspera
Prasophyllum alpinum
Prasophyllum tadgellianum
Psychrophila introloba
Ranunculus acrophilus
Ranunculus anemoneus
Ranunculus millanii
Ranunculus muelleri
Rhodanthe anthemoides
Rytidosperma alpicola
Rytidosperma nudiflorum
Schoenus calyptratus
Scleranthus biflorus
Senecio gunnii
Senecio pinnatifolius
Stackhousia pulvinaris
Tasmannia xerophila
Uncinia compacta
Uncinia sulcata
Veronica densifolia
Wahlenbergia ceracea
Fotografovala Pavlína Zahradníková, únor 2009.